Čím jste chtěla být jako malá holka?

Měla jsem sny jako většina malých holek a každou chvíli to bylo něco jiného. Napouštěla jsem plyšové medvídky vodou injekční stříkačkou, panenkám jsem vyráběla žákovské knížky, kroutila jsem se před zrcadlem s vařečkou v ruce, nebo jako indiánka jezdila na koni po lese.

Jaké je vaše původní povolání?

Ve čtrnácti letech jsem začala zpívat v první kapele. V té době, ale i několik dalších let, jsem neuvažovala o tom, že bych se muzikou živila. Vystudovala jsem gymnázium a přemýšlela, co dál. Přišly ovšem nabídky, které mě s muzikou svázaly. V jednadvaceti jsem začala zpívat se skupinou Laura a její tygři a o rok později přijala hlavní ženskou roli v muzikálu Hair. 

Byla vaše cesta ke zpěvu trnitá – nebo snadná?

Vyvíjelo se to jaksi plynule. Od šesti let jsem chodila do dramatického souboru PIRKO. Jeden kamarád tam založil kapelu HIAT a já do ní dostala první „lano“. Slyšel mě zpívat u táboráku na soustředění. Do té doby jsem ani nemyslela, že bych mohla, nebo měla někde zpívat. Pak jsem dostala další lano a pak další a... Skoro to vypadalo jako souhra náhod, dnes už jsem ale přesvědčena, že se věci náhodně nedějí.

Co je právě teď hlavní náplní vašeho dne?

Přebalit, nakrmit, uspat, přebalit, nakrmit, uspat. Máme dvouměsíční holčičku, takže moje náplň dne je jasná, ale muzika už mě pomalu volá zpět. Na konci srpna budu hostem koncertu Královny popu na Karlštejně, v září bych měla už zpívat první koncerty s Laurou a v listopadu bychom měli zahájit živá vystoupení k desce Ohrožený druh Michala Horáčka.

Co umíte a nikdo o tom neví?

Šít, plést, háčkovat, natírat, malovat, tapetovat, sekat dřevo atd.

Jakou profesi byste si ráda zkusila, kdyby to bylo možné?

Herečka áčkových hollywoodských filmů. Mám ráda atmosféru natáčení a bavilo by mě cestovat po nejrozmanitějších lokacích po celém světě.

Jak vidíte svoji budoucnost?

Růžově.

Myslíte si, že je důležité udělat tzv. „kariéru“?

Ano. Ne vždy se vše podaří, ale nejhorší je nedělat nic. Kariéra je možná příliš silné slovo. Každý by měl dělat něco, co má rád, co mu přináší uspokojení. Ať už něco vymýšlí, vyrábí, nebo vychovává děti. Člověk má pak lepší náladu a je příjemnější i na ostatní.