„Hlavní rozdíl mezi šéfem mužem a ženou je především v systému práce a přístupu k podřízeným; nelze však říci, že jeden přístup je lepší či horší než ten druhý,“ říká Iveta Sigmundová z brněnské personální agentury Aprofes.

Muži jsou ve vedoucích pozicích více razantnější, a to i v rozhodování. Jdou většinou k jádru detailu, jsou více zaměřeni na  konečné výsledky a výkony, vztahové složky přitom většinou neřeší. Uvažují spíše racionálně, emoce jsou potlačené. Šéf muž většinou budí větší respekt, než jeho kolegyně žena, neboť i ve vypjatějších situacích dokáže svým tónem hlasu nebo postojem vzbuzovat větší autoritu, než například drobnější žena.

Pokud má takový šéf pod sebou zaměstnance, který je velký detailista a rád skutečnosti velmi rozsáhle popisuje, potrpí si na velké a podrobné vysvětlování a ve větách využívá spoustu tzv. „vaty“, než se dostane k jádru věci, tak  může svého šéfa-muže snadno přivést k zoufalství.

Šéf-muž je připraven na tento způsob: „Řekni, jaký máš problém, jak ho budeš řešit a kdy to bude hotovo“. Zbytek ho nezajímá. Je dobré se ihned dostat k jádru, přijít s možnými variantami řešení a informovat o realizaci stručně, ale přitom výstižně. To, že se při realizaci objevily nějaké překážky a jak se to vyřešilo, není podstatné,  důležitý je fakt, že úkol byl splněn a v jakém termínu.

Žena šéf

“Ženy šéfky naopak mají potenciál spíše pro záležitosti vztahové, tj. více sledují, komu je úkol přidělen, zda má daný člověk k tomu dispozice, záleží jim na harmonii v týmu,“ vysvětluje specialistka ze společnosti Aprofes a dodává: “Ženy jsou více diplomatičtější a empatické, nesnaží se vše řešit přímo ostrými lokty.“ Při řešení problému jdou na věc „od lesa “, a mohou být více trpělivé. Navíc mají smysl pro detaily.

Ženy šéfky občas mají potřebu být informovány  nejen o tom, co se na oddělení děje, ale i kdo má jaké problémy, přicházejí s pomocnou rukou při řešení i jiných, než pracovních záležitostí. Více se v průběhu realizace úkolů vyptávají na to, v jaké  fázi je řešení, zda na to člověk stačí, zda potřebuje nějak pomoci. Porady jsou více podrobnější a detailnější. Proto zaměstnanec, který není silný v dotahování do konce a který má rád „akci“ se může v tomto prostředí cítit příliš opečováván. Žena manažerka má také víc trpělivosti s pracovnicemi matkami.

Rizika a příležitosti

„Záleží hodně na typu organizace, ale i předmětu činnosti firmy – ženy manažerky se více hodí například pro oblasti lidských zdrojů, sociální sféry, reklamy. Systém mužského rozhodování je vhodnější například do sféry IT, logistiky, atd. Ale všude jsou výjimky,“ shrnuje Sigmundová.  Co však může být rizikem pro oba typy šéfů?

Šéf muž  by si měl dávat pozor na vztahové složky, vše nejde řešit jen nejrychlejší variantou, a za čísly a výsledky je potřeba vidět i potenciál lidí.  Motivovat k vyššímu výkonu  nejde jen přes rychlost a soutěživost, ale je potřeba i určité sociální empatie, aby se lidé cítili v týmu dobře. Pokud by měli tým složený jen z „realizátorů“, nebude zde nikdo, kdo by dané úkoly dotahoval do konce a kdo by vytvářel pozitivní a dobré klima v týmu.

Ženy-šéfky by si naopak měly dávat pozor na to,  aby příliš nezapadaly do detailů. Může se také stát, že u nich převáží sociální složka nad výkonovou. Mnoho empatie pak může způsobit, že si v týmu bude každý dělat, co chce a bude zde chybět razantní a rázná ruka.