Článek
Co je vaší původní profesí?
Asi sport ne?
Jak byste nazvala svoje současné „povolání“?
Dělám několik profesí. Podnikám už třináct let, v mnoha oborech: plavu, přednáším o motivaci, o plavání, teď jsem dopsala knihu, jmenuje se „Rebelka“. V dubnu by měla být v prodeji a je o mém plaveckém životě pochopitelně, dovolila jsem si také trošku filozofie. Přidala jsem i zkušenosti, poznání, názory a mnoho příběhů z celého světa.Já nevím, co bych tak mohla být? Ferda Mravenec?
Máte v sobě hodně síly, i psychické, jinak byste si nedávala takové cíle, jako přeplavat kanál La Manche. Dá se psychická síla vypěstovat?
Hm, těžko říct. Dá se určitě zlepšit, ale naučit tak, abyste dělal zcela ojedinělé věci asi ne. Musí to být v člověku.
Díky ní pomáháte i opuštěným dětem…
No, těžko říct jestli pomáhám kvůli své psychické síle. Prostě to tak cítím a to málo co dělám, nestojí za komentář. Pouze jsem se zapojila do Projektu Medela, Asante Kenya a jsem tváří dětského centra V Brně. Velkou práci a vynikající výsledky dosahuje ředitelka DC Eva Pilátová.
Jak vypadá váš běžný den?
Nemám běžné dny. Každý den je opravdu jiný. Záleží jestli cestuji do Prahy na schůzky, focení, společenské akce, jestli trénuji, odjíždím do zahraničí, mám sezonu nebo třeba volno. Ale dejme tomu, že nikdy nesmí chybět pohyb. A je jedno, jestli je to posilovna, plavání, chůze nebo kolo… Chodím do lesa se svými psy – pokud jsem právě doma. Pak mám také vyčleněné hodiny na vyřizování pošty a telefonů a zařizování kolem pracovních záležitostí. Teď jsem rok psala knihu, takže jsem dlouhé hodiny seděla u počítače a psala a psala.
To je samá práce, kde je nějaký odpočinek?
Ráda si zajdu na kafe s kamarádem. To je naše siesta. Také se věnuji běžným domácím pracím. Hodně čtu a spát chodím kolem druhé hodiny v noci, někdy i ve čtyři. Jak kdy. Čas mě opravdu nelimituje. Hodně času trávím v autě a na cestách. A hodně času věnuji i svým přátelům.
Jako plavkyně jste udělala kariéru, jaký je to pocit?
Wau! Fakt si myslíte, že se to dá nazvat kariérou? Hm… Víte, mně jde o to, že jsem dotáhla své představy do konce, že se mi povedlo to, o co jsem usilovala. A to je skvělý pocit. Vážíte si sám sebe a věříte si a to je pro mne nejdůležitější.
Jaké máte cíle v roce 2009?
Přežít. Ale vážně: V dubnu se začne prodávat moje kniha. Do té doby se vše bude točit jen kolem vydání, zajištění křtu a propagace. To byl můj další sen. Napsat knihu. Úspěšnou knihu. To je můj cíl. Plavecký tam mám taky jeden, ale zatím pracuji na jeho zajištění. Pokud vše dobře dopadne, chtěla bych se pokusit o další světový rekord.