Článek
Podle Martiny Štěpánkové z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva se k soudu odhodlá jít jen málokdo z případných obětí. Důvodem bývá to, že lidé nevědí, jak se mohou bránit. Složité bývá i dokazování. Situaci poškozených komplikuje také délka soudních sporů. Lidé musí hradit i náklady řízení, shrnula Štěpánková. Podotkla, že případné odškodnění bývá navíc malé.
Na soud se v minulosti obrátil například masér, kterého kvůli jeho homosexualitě odmítla firma zaměstnat. Zdůvodnila to tak, že by mohl obtěžovat zákazníky. Soud diskriminaci uznal a rozhodl o odškodném 70 000 korun. Soud vyšší instance nerovné zacházení potvrdil, ale snížil náhradu na 20 000 korun.
Jiný soud kvůli nerovnému přístupu ke službám každému ze tří poškozených přisoudil odškodné 40 000 korun, odvolací soudy částku snížily na 4000. Průlomem podle aktivistek mohl být případ diplomatky, která zažalovala svého zaměstnavatele - ministerstvo zahraničí. Soud uznal diskriminaci kvůli pohlaví a přiznal jí milion korun. Odvolací soud ale uvedl, že o diskriminaci nešlo. Případ pokračuje.
Česko je poslední zemí EU, která nemá antidiskriminační zákon. Mělo ho přijmout už při vstupu do unie v roce 2004. Hrozí mu sankce. Normu schválila sněmovna i Senát, nyní čeká na prezidentův podpis.