Jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Práce na dohodu o provedení práce (DPP) je nejjednodušším způsobem zaměstnání, dá se sjednat i ústně, zaměstnavatel neplatí sociální ani zdravotní pojištění a zaměstnanec odvádí jen daň z příjmu, která se dá mnohdy celá pokrýt slevami na dani.

Tento druh dohody se sjednává tehdy, když firma potřebuje člověka jen na jednorázovou akci, například na vykládku kamionů. Rozsah DPP je omezen zákonem – pro jednoho zaměstnavatele může zaměstnanec v průběhu roku odpracovat maximálně sto padesát hodin.

Na druhou stranu má DPP i nevýhody - neexistují zde výpovědní ani ochranné lhůty, odstupné, nárok na dovolenou a jiné věci, vyskytující se u „normálního“ zaměstnání. Jednoduše řečeno, co si domluvíte, to budete mít, proto se DPP nejvíce vyplatí jako nárazové řešení pro přivýdělek nebo jako výpomoc při hledání zaměstnání.

Komplikovanější, ale s více možnostmi

Uzavření dohody o provedení činnosti ( DPČ) už tak jednoduché není. Sjednává se pouze písemně, musí v ní být specifikován druh činnosti, výše odměny a doba, na kterou se dohoda sjednává.

Zaměstnanec může odpracovat i více než sto padesát hodin ročně, nicméně jistá hranice tu je. A sice ta, že v průměru nelze odpracovat více než padesát procent zákonem stanovené pracovní doby. Stejně jako u DPP ani zde nevzniká nárok na odstupné, nevztahuje se na ni ustanovení zákoníku o pracovní době, překážkách v práci nebo o době odpočinku.

Ale vzhledem k tomu, že zaměstnavatel odvádí sociální i zdravotní pojištění, má člověk zaměstnaný na DPČ nárok na neschopenku, pro pracovní úraz a odpovědnost za škodu platí stejná ustanovení jako u hlavního pracovního poměru, navíc se doba odpracovaná formou DPČ započítává na důchod i do povinné odpracované doby pro přiznání podpory v nezaměstnanosti.

Společné mají obě dohody jedno – minimální hodinová sazba nesmí být nižší než 48,10 Kč.