Ve většině případů šlo navíc o policisty v tzv. "nejlepším služebním věku“, tedy s praxí v délce zhruba deset až dvanáct let. Pokud by jim byly vytvořeny odpovídající podmínky, mohli aktivně sloužit dalších deset až dvacet let a předávat přitom svým mladším kolegům i službou nabyté zkušenosti.

Pohraniční policisté si stěžovali i na přístup svých nadřízených. Ti jim údajně až do posledních týdnů před vstupem České republiky do schengenského prostoru, který s sebou přinesl zrušení jejich oddělení, nebyli schopni podat konkrétní informace o tom, jak a kde bude jejich kariéra pokračovat. Proto zvolili raději odchod do civilu.

Ztráta těchto zkušených policistů je o to bolestnější vzhledem k situaci, v níž se nachází personální stav české policie. Té schází do plného stavu zhruba 10 procent z celkového počtu asi 50 tisíc pracovních míst.