Svoji teorii Vladimír Špidla opřel o to, že na prvních místech žebříčků konkurenceschopnosti jsou země jako Finsko, Dánsko nebo Švédsko, tedy státy s vysokou mírou sociálních výdajů. Prohlásil, že Evropa je konkurenceschopná a evropská lisabonská strategie, jejímž cílem je obnova hospodářského růstu EU a omezení nezaměstnanosti, funguje. 

"Nikdy nebylo na evropském pracovním trhu zaměstnáno tolik lidí, dokonce na něm chybí kvalifikovaní pracovníci," dodal Špidla.

Ekonomové zásadně nesouhlasí

Evropští ekonomové lisabonskou strategii spíše kritizují, protože se podle nich málo projevuje v praxi. Příkladem je hlásání konkurenceschopnosti, ale bránění liberalizaci služeb i volnému pohybu pracovníků.  

"Pan eurokomisař chce postavit ekonomickou teorii na hlavu," reagoval Miroslav Ševčík z Liberálního institutu. Špidla prý tvrdí něco, co podle Ševčíka ani vykladači předností socialismu nepovažují dlouhodobě za možné.

"Dnes už i každý středoškolský student u nás ví, že přerozdělování je spojené s příliš vysokými transakčními náklady, nespravedlností, často korupčním prostředím a celkovou ekonomickou neefektivností," dodal.

I podle Petra Macha z Centra pro ekonomiku a politiku všechny ekonomické studie prý ukazují, že země s nižší mírou přerozdělování rostou rychleji. Jako příklad uvedl USA, Švýcarsko, Hongkong a Singapur, jejichž ekonomiky se také vyznačují nejnižší nezaměstnaností.

Současný pokles míry nezaměstnanosti v evropských zemích lze podle něj přičíst celkové konjunktuře a nikoliv lisabonské strategii. Naopak evropské regulace jsou jednou z příčin dlouhodobého poklesu tempa růstu evropských zemí v porovnání s USA i Asií, podotkl.