Postižení lidé jsou nejlevnější pracovní silou na trhu, což je ale v očích českých zaměstnavatelů pravděpodobně jejich jediná výhoda. Řada z nich má naprostý nezájem nabídnout jim práci. Podnikatelé přitom mají na výběr dokonce ze tří možností, jak dostát povinnosti poskytování práce postiženým lidem.

Mohou je zaměstnat přímo - téměř v každé instituci se najde plno činností, které by mohli lidé s menším zdravotním postižením bez problémů vykonávat. Další možností je odběr výrobků nebo služeb od podnikatelů, kteří zaměstnávají více než polovinu osob se změněnou pracovní schopností. Může jít třeba o stálé dodávky spotřebního zboží, materiálu ale i podnikových služeb, jako jsou například úklid nebo ostraha. 

Úlevy na daních, dotace, ale i sankce

Pokud se rozhodnout zaměstnavatelé z jakýchkoliv pohnutek nezaměstnat žádného zdravotně postiženého pracovníka, a ani odběr výrobků od "handicapovaných" firem pro ně není lákavý, mají ještě jednu možnost, jak se vyrovnat s povinností zaměstnat postižené lidi. A to je odvod "invalidní daně," jejíž výše činí 2,5 násobek průměrné roční mzdy. 

Jinak jsou ovšem zaměstnavatelé k zaměstnávání zdravotně postižených pracovníků motivováni daňovými úlevami. Za každého zaměstnance se změněnou pracovní schopností se daň snižuje o osmnáct tisíc až šedesát tisíc korun ročně za postiženého pracovníka. O výši odpočtu rozhoduje stupeň postižení. 

Kromě toho může zaměstnavatelům úřad práce poskytnout na jednoho handicapovaného člověka příspěvky v různé výši. Ale to pouze za předpokladu, že společnost nemá nedoplatky, ať už daňové nebo na zdravotním či sociálním pojištění. Výjimku tvoří případy, kdy byly povoleny splátky a firma není v prodlení s jejich splácením.