Lidé často popisují únavu jako slabost, vyčerpání, ospalost, pocit nedostatku energie, malátnost či nesoustředěnost. Není bohužel nic výjimečného, že i když se lidé cítí velmi vyčerpaní, jsou stále ochotni provádět většinu svých aktivit. Efektivita takové pracovní činnosti bývá ovšem značně pochybná. 

Pokud pracujete například 12 a více hodin v kuse, snažte se stanovit si a následně dodržovat pauzy. V těch se věnujte čemukoliv, od občerstvení, krátké procházky přes rychlou sprchu až po poslech své oblíbené hudby - jednoznačně ale přestaňte v pauzách myslet na práci. To, že na půlhodinky vypnete vám umožní znovu se v okamžiku návratu k práci efektivně nastartovat a pokračovat.

Pokud pauzy dodržovat nebudete a odbudete se například jen svačinou, aniž byste práci přerušili, velmi často se dostanete do fáze, kdy žádný čas neušetříte. Skončíte tupým zíráním na obrazovku monitoru, aniž byste vůbec byli schopni si uvědomit, co přesně teď máte dělat. Efektivita takovéto aktivity je samozřejmě nulová, protože jste svému tělu jste znemožnili regeneraci.

Únava nemusí být jen důsledkem nadměrné tělesné či duševní námahy, ale může ukazovat i na nemoc. Doprovází například infekční onemocnění nebo cukrovku. Za únavu může stát také stres nebo dlouhodobé užívání různých léků. Unavení lidé si nejčastěji stěžují na bolesti hlavy, žaludeční nevolnosti, závratě, přecitlivělost na světlo a hluk. Objevují se i psychické příznaky, jako jsou potíže s koncentrací, problémy s pamětí a deprese.

Někdy se může stát, že "klasická" únava přeroste v únavu trvalou, známou také jako chronický únavový syndrom. Jeho příznaky na sobě pozoruje spousta lidí, opravdovým chronickým syndromem únavy trpí ale jen malá část populace. Pokud u někoho syndrom vypukne, většinou vedou k drastické změně života. Lidé často přestanou studovat, stýkat se s přáteli, rezignují na své koníčky. Velmi často omezí svou roli i v rodině.  Vyhledání odborné lékařské pomoci je v těchto případech nezbytné.