Pokud už jste do nějakého vzdělávacího kursu nastoupili, nicméně nejste spokojeni a nelíbí se vám, raději oželte peníze a skončete s ním. Když do něj budete dále chodit i přesto, že jste s jeho úrovní nespokojeni, je reálná šance, že se nejen nic nenaučíte, ale že si navíc zbytečně zošklivíte sebevzdělávání jako takové. 

Až si tedy budete vybírat vzdělávací agenturu či kurs, nenechte se omámit honosně znějícími tituly amerických univerzit, doplněných superlativy typu "největší, nejlepší, světová, jedinečná" apod. V prvé řadě se na firmu informujte z jiných, nezávislých zdrojů, ideálně od nějakého absolventa. 

Údaje, jež o sobě poskytuje sama firma, sice mohou být pravdivé, ale mohou být, byť i neúmyslně, neúplné nebo zkreslené, a tím pádem zavádějící. Pečlivě si projděte obsah studia, zejména to, jaké učební materiály se používají, jaká je organizace studia, kdo vyučuje, jakými metodami atd. 

Což se týká hlavně jazykových škol a kurzů, pokud je v nabídce firmy výuka pouze rodilými mluvčími, zeptejte se na jejich kvalifikaci. Rodilý Angličan, jenž ve své vlasti pracuje dejme tomu jako číšník, vás může sice dobře naučit hovorové angličtině, ale s gramatikou a terminologií na obchodní úrovni už to bude asi horší... 

To samé platí i pro české lektory. Znalost cizího jazyka, získaná při úklidu supermarketu či prodeji hamburgerů v zahraničí, není příliš dobrá kvalifikace. Nelze se totiž neustále spoléhat na to, že studenti budou do nekonečna ochotni akceptovat vysvětlení nějakého gramatického jevu stylem "tak to prostě je." 

O kvalitě vybraného kurzu se ujistěte raději několikrát. Ani cena kurzu totiž není vždy směrodatným ukazatelem. To, že za jednosemestrální studium zaplatíte desítky tisíc korun, není zárukou, že vám nabyté vědomosti k něčemu pomohou. Nepřesvědčí-li vás nabídka jedné firmy, jděte ke konkurenci. Myslete především na to, že získané informace vám nemají sloužit jen jako intelektuální potěcha, ale mají  napomáhat vašemu osobnímu i kariérnímu růstu.