V ČR bohužel stále ještě funguje velmi dobře historická paměť. Není to ještě tak dávno, kdy člověk bez patřičně nadité obálky neměl šanci uspět na úřadech, natož aby bez patřičných konexí - které také nebyly zadarmo - sehnal třeba barevnou televizi. Za úplatek se shánělo i teplé místečko někde v kanceláři, kde mnozí po roce 1989 úspěšní jedinci začínali svoji kariéru.

Korupce sice začíná jen  pouhým "šoupnutím" bonboniéry, končívá ale statisícovými úplatky a milionovými daňovými úniky. Čas od času pak vyplují na povrch v médiích kauzy, ve kterých se o uplácení živě spekuluje, jako tomu bylo například  v kauze Gripeny nebo v případě obvinění Jiřího Čunka. 

I ve Světové bance se o České republice v souvislosti s korupcí mluví celkem často. Podplácení kvůli získání státních zakázek je totiž u nás relativně častou praxí, o čemž svědčí nejrůznější úplatkářské aféry zveřejněné v médiích. Otázkou zůstává, kolik jich pozornosti médií uniklo. 

Podle expertních odhadů pracuje s korupcí jako obchodním nástrojem téměř čtvrtina českých firem. V průměru "odvedou" tyto firmy na úplatcích zhruba půl procenta ze svých tržeb, což v případě podniku s miliardovým ročním obratem dělá cca 5 milionů Kč. Výjimkou ovšem nejsou úplatky ani více než desetinásobně vyšší! 

Sami určitě znáte někoho, kdo podsunul bonboniéru či lahvinku nějakému úředníkovi a pak si pochvaloval, jak tato malinká pozornost, uspíšila vyřízení jeho věci. Kdybyste mu řekli, že se dopustil korupce, docela jistě by se na vás díval jako na blázna. Vehementně by vás přesvědčoval, že on nic takového neprovedl, ona malá pozornost byla jen výrazem jeho dobré vůle a poděkování. Ale pravdu máte vy. 

Korupce se rodí z malých poměrů, ale o to rychleji a s větší dravostí prorůstá společností. Proto si s úplatky rozhodně nezahrávejte - ať už jako jejich příjemce, nebo jako Ti, kdo s nimi sami operují.