Není se tedy čemu divit, že leninské motto "Učit se, učit se, učit se" je stále aktuální. Problém je ovšem v tom, jak lidi ke vzdělávání motivovat. Každý, kdo chtěl někdy absolvovat jakýkoliv odborný kurs ke zvýšení své kvalifikace, musel nejdříve překonat ekonomické problémy. Těmi většinou nejsou ani tak ceny kursů, jako spíš to, že čím delší studium, tím větší finanční ztráta v zaměstnání. I proto je lepší absolvovat dražší a kratší intenzivní odborný kurs, než strávit celý rok ve škole. 

Všechny země, které už delší dobu podporují celoživotní vzdělávání, však zaznamenaly, že dále studovat chtějí spíše lidé s vyšším vzděláním. Lidé s nižším vzděláním, pracující většinou manuálně, nemají o další vzdělávání zájem, ačkoliv u nich je potřeba dalšího vzdělávání nejakutnější. 

Právě nízká úroveň vzdělání je totiž nejčastějším důvodem jejich leckdy dlouhodobého pobytu na úřadech práce. Svou neochotu studovat často zdůvodňují právě ekonomickými problémy. Nemají prý na chození do školy čas, protože musí vydělávat.  Ideálním řešením této situace by proto mohl být systém odborných kurzů, který by sociálně slabším zájemcům o vzdělání účast v kursech zaplatil. 

Inspirace pro nový systém by se dala najít například ve Velké Británii nebo ve Švédsku, což jsou země s nejnižší nezaměstnaností v Evropě. A to především právě díky tomu, že lidé jsou zde zvyklí si pomocí nejrůznějších seminářů doplňovat své vzdělání. 

V Británii se dají absolvovat nejrůznější semináře jak na vyhlášených univerzitách, tak i korespondenčně po Internetu. Ve Švédsku nezaměstnané motivují ke vzdělávání tím, že jim poskytnou dosti velkou finanční podporu, a to jen o málo menší, než byl jejich dosavadní příjem, ovšem podmíněnou právě tím, že se uchazeč o práci musí přihlásit do nějakého kursu. Tím, že si zlepšují vzdělání, roste jejich šance na získání nového zaměstnání.