Vlastníci, zejména rodinných domů, uvažují mnohem méně o stěhování v případě ztráty zaměstnání než nájemníci bydlící v bytech soukromých pronajímatelů. Ti jsou z hlediska trhu práce nejflexibilnější. S ochotou se stěhovat souvisí samozřejmě i věk a rodinný stav uchazečů o zaměstnání. Pro mladé, svobodné lidi mezi 20-30 lety je mnohem snadnější se přestěhovat, než pro rodiny s dětmi.

Faktorem, majícím vliv na rozhodnutí, zda se stěhovat nebo ne, je také výše dosaženého vzdělání. Obecně lze říci, že čím je vyšší vzdělání, tím je větší ochota se za prací stěhovat. Ale ani mezi vysokoškoláky se nejedná o moc rozšířenou činnost, v jejich případě za prací v minulosti cestoval pouze každý pátý. Lidé s nejnižším vzděláním se stěhují za prací nejméně a na nejkratší vzdálenosti, nejčastěji jen v rámci bydliště a jeho blízkém okolí.

To samozřejmě neznamená, že by snad byli lidé s nižším vzděláním pohodlnější, než ti s vyšším. Pouze racionálně srovnávají možné náklady spojené s přesunem za prací s eventuálním ziskem a přínosem. Takové srovnávání lidi s vyšším vzdělání příliš trápit nemusí, protože těm se náklady spojené se stěhováním většinou bez problémů brzy vrátí.

Nejmenší roli při rozhodování o stěhování za prací u nás hraje kvalita životního prostředí a možnost najít dobrou práci také pro partnera či partnerku. Tento fakt může být zarážející, pokud uvážíme, že odborné teorie tvrdí, že u vyspělých společností je hlavním motivem migrace snaha najít místo s lepším životním prostředím. Naopak snaha získat lépe placenou práci převládá v méně rozvinutých společnostech. Doufejme, že ta naše česká mezi ně už dlouho patřit nebude.