Firmy mají zájem o strojní inženýry, kromě toho i o počítačové specialisty , elektrotechnické inženýry a odborníky na informační technologie. Problém je, že absolventi technických oborů nemají valné jazykové vybavení, takže jejich uplatnění u nadnárodních firem je značně problematické. A právě tyto koncerny poptávají spíše technické specialisty, manažerů už mají většinou dostatek

Strojírenské podniky mají rovněž velký zájem o absolventy technických učebních oborů. Na trhu práce chybí např. vysoce kvalifikovaní svářeči, karosáři nebo zámečníci. Firmy si tyto pracovníky dokonce snaží navzájem "přetahovat" pomocí různých zaměstnaneckých výhod.

Lidé, přicházející do těchto podniků žádat o zaměstnání z úřadu práce, bývají totiž málokdy dostatečně schopní. Nebo pracovat dovedou, ale nedokáží se ztotožnit s filozofií firmy, která má sice dostatek zakázek, ovšem časově značně nepravidelných. Je proto nutné často pracovat déle než 8,5 h, zaměstnavatel považuje v případě nutnosti za samozřejmou i práci o víkendech. Takový pracovní rytmus přijmou většinou jen dlouhodobí kmenoví zaměstnanci.

Podle názoru odborníků nedostatek technických specialistů nevyřeší ani žádné rekvalifikační kursy. Jejich absolventi nemají totiž dostatečnou odbornou praxi. Proto podniky dávají přednost spíše absolventům středních odborných učilišť s technickým zaměřením. Podle nich by pro strojírenské podniky bylo ideální vrátit se k předrevolučnímu modelu, kdy každý strojírenský podnik měl "své" učiliště, jehož absolventy zaměstnával.