V žádném případě to neznamená, že byste se konfliktům v práci měli vyhýbat, trpně je snášet a vnitřně se užírat. Pokud na vás šéf řve, že jste neschopní, že firmě škodíte, že by bylo lepší, kdyby si onu práci udělal sám, "vypněte poslech" a na nic nereagujte. Nechte po sobě urážky stékat a nechte ho běsnit. Až nadřízenému dojde dech a bude jen bezmocně sípat, s ledovým klidem mu situaci stručně a věcně objasněte.

Pokud se šéfova obvinění zakládají na pravdě, nebojte se to přiznat. Tím vezmete svému cholerickému nadřízenému vítr z plachet. Šéf by na vaše minulé úspěchy stejně nebral ohled a naopak by začal vypočítávat i ty nejnepatrnější pochybení, jichž jste se kdy v minulosti dopustil. Tím, že uznáte svou chybu a zavážete se k tomu, že se jí v budoucnu vyvarujete, získáte uznání a respekt.

Pokud by i přesto útoky na vaši osobu pokračovaly a šéfovy invektivy překročily únosnou hranici, slušně se ohraďte. Jestli ani to nepomůže a vy začínáte mít chuť zakroutit šéfovi krkem, omluvte se na chvíli, odejděte někam do ústraní (třeba na toaletu) a tam si z plných plic zařvěte. Nebo si vezměte příklad z Werichova císaře Rudolfa II. a pokud máte tu možnost, s chutí něco klidně roztřískejte (pokud možno v rozumné cenové hladině a z obnovitelných zdrojů). Uklidníte se tím nejen vy, ale poskytnete i čas svému protivníkovi, aby vychladl.

A rozhodně se nebojte požádat o omluvu. Většinou si tím získáte respekt a úctu. Sebevědomé chování totiž nadřízenému naznačí, že přestřelil a že po sobě nehodláte nechat dupat.