"Žila jsem 23 let ve strachu a úzkosti. Moje slzy nikdy nevyschly, dokud nebyl Saddám svržen," řekla agentuře 67letá žena, která má za sebou 23 let výslechů a neustálého dohledu bezpečnostních sil.

Své syny skrývala v jedné místnosti svého skromného domu v Bagdádu. Nevěděli o nich ani nejbližší příbuzní. Ženě se podařilo zatajit jejich existenci i díky byrokratické chybě úřadů, které jí v roce 1989 sdělily, že všichni její věznění příbuzní, včetně synů Saada a Ibrahíma, byli popraveni.

Muži byli jen jednou venku

Oba muži, kterým je nyní 45 a 39 let, prý trávili čas četbou náboženských knih a rozhovory s matkou a čtyřmi sestrami. "Nikdy jsme neopustili dům. Na zahradu jsme se poprvé odvážili jednou v noci v roce 1996. Báli jsme se, že nás sousedi uvidí a oznámí to bezpečnostním silám," říká Ibrahím.

"Svoboda je moc důležitá. Nemohu vyjádřit pocit, který se mě zmocnil, když jsem konečně vyšel na ulici," dodává.

Žádný z bratrů prý k šíitské straně Hlas islámu nepatřil.