Jedno z osmi dětí se tu nedožije pěti let, čtvrtina nechodí do školy, neboť vydělává na rodiče, další čtvrtina nemá přístup k pitné vodě.

Okaté pětiměsíční děvčátko se v českém překladu poeticky jmenuje Květina. Teď leží v bagdádské nemocnici. Rodiče nikdy nepozná, přišla o něj při jednom z mnoha náletů na hlavní město. Sama smrtící výbuch odnesla "jen" několika centimetrovou ranou na noze. Až se uzdraví, přemístí ji úřady do sirotčince. Bude-li mít štěstí, dostane se do jednoho z bagdádských dětských domovů, nad nímž v minulosti převzala patronát OSN, konkrétně její Dětský fond UNICEF.

Na válku doplácejí slabí

"Ve válce prohrávají slabí, tj. ženy a děti," říká k situaci v Iráku ředitelka české pobočky UNICEF Pavla Gamba. Rozpočet organizace na pokrytí prvních měsíců záchranných prací je téměř 166 milionů dolarů (asi 4,98 mld Kč). "Zatím si půjčujeme. Lidé umírají a my musíme jednat," přibližuje financování akce Gomba s tím, že peníze organizace splácí dodatečně z uspořádaných sbírek. 

Desetiletý Hasan se v Bagdádu v "mírových dobách" živil leštěním bot. Nejlepším místem k odchycení zákazníku byla prý vždy stanoviště taxi. Než se stačil člověk hledající vozidlo k odvozu rozkoukat, zářila jeho obuv čistotou. "Dítěti zaplatí téměř každý. Dávám ale přednost  cizincům, jsou štědřejší," přibližuje svůj výběr zákazníků Hasan. Válka mu práci vzala. Lesknoucí boty teď nikdo nepotřebuje a chlapcova rodina tak ztratila jeden z pravidelných příjmů.

Práce nezletilých se stala smutnou realitou po prvním konfliktu v Zálivu v roce 1991, historické kořeny ve zdejších poměrech nemá. Nynější útok spojenců ochromil každodenní život, zastavil i školní výuku. Malý leštič bot se podobně jako jeho vrstevníci už téměř tři neděle neučí.

Obavy z náletů

Knihy a domácí úkoly nahradil strach z náletů, přichází pravidelně v noci. Dunivé dopady pum a hukot letadel znemožňují klidný spánek. Nejžádanějším lékem se v posledních dnech v Bagdádu stala tableta utišujícího Valia. "Až vše skončí, budeme se mít lépe. Vrátím se do školy i do práce. Obojí dělám rád," říká s nadějí v hlase Hasan.

Padesát procent obyvatel Iráku jsou děti a mladiství do 15 let, třicet procent z nich trpí trvalou podvýživou. Každý den se tu bez ohledu na zuřící konflikt rodí dalších dva tisíce lidí. UNICEF tvrdí, že nepřijde-li pomoc včas, zažije svět největší humanitární katastrofu v dějinách. V zemi chybí jídlo, deky, základní hygienické potřeby a především - dostatek pitné vody. Ta stávající je navíc často zamořena bakteriemi cholery a tyfu.

"Irák není Afghánistán, kde jsme mohli pro potřeby strádajících lidí jednoduše vykopat studnu. Přerušení skrovných vodních kanálu, znečištění stávajících zdrojů může být bohužel nenavratitelné," přibližuje jeden z hlavních problémů budoucnosti Iráku Gomba.