Také britský premiér Tony Blair od začátku bojů odmítá odpovědět na otázku, jak dlouhá válka bude.Říká, že něco takového nelze odhadnout a spekulace jsou zbytečné.

Americký generál potvrzuje zdržení

Také americký generál William Wallace, který velí ve středním Iráku pátému armádnímu sboru americké pěchoty,v deníku The Washington Post, na otázku, zda boje v posledním týdnu zvýšily pravděpodobnost delší války, Wallace odpověděl: "Začíná to tak vypadat."

Americké jednotky neočekávaly útoky nepravidelných iráckých jednotek používajících taktiku partyzánské války, řekl Wallace, "Nepřítel, s nímž bojujeme, je odlišný od toho, na kterého jsme se připravovali při manévrech," uvedl. Wallace musel převelet některé své bojové jednotky, aby chránily před iráckými milicemi asi 400 kilometrů dlouhou zásobovací linii táhnoucí se až do Kuvajtu.

To, že se třetí pěší divize a 101. výsadková divize, které tvoří jádro jeho sboru, se zastavily ve svém postupu na Bagdád, aby vyčkaly přísunu potravin, vody, paliva, munice a dalších zásob, však bylo podle něj plánované "Věděli jsme, že se budeme v určité chvíli zastavit, abychom doplnili zásoby. Dochází k tomu zhruba v době, kdy jsme to očekávali," dodal generál.

Spojenci posilují a snaží se zajistit si pozice k nástupu

O potížích spojenců svědčí to, že své síly posilují o další muže. Podle agentury AP plánuje během měsíce americká strana zdvojnásobit počet svých vojáků. V současné době je nasazeno do bojů 100 000 Američanů a 25 tisíc Britů. Američané plánují, že svoje jednotky posílí o 130 tisíc vojáků, kteří se do oblasti bojů přesunou nejen z USA, ale také z Německa.

Spojenci už nespoléhají na rychlý útok na centrum moci, na dekapitaci, protože se ukázalo, že režim netvoří jen pár čelných představitelů. Zajišťují si proto pozice.

Obsazování severu i jihu

Podle listu The Washington Post americké zvláštní jednotky převzaly kontrolu nad rozsáhlými oblastmi na západě Iráku, kam pronikly až do hloubky 300 kilometrů od jordánských hranic. Neřekl bych, že kontrolujeme celou zónu, ale je to také území, které již irácký prezident Saddám Husajn neovládá, nejmenovaný armádní představitel, z jehož informací list čerpal. Speciální jednotky mají připravovat terén pro nástup oddílů pravidelné armády a v oblasti prý již zajistily několik přistávacích ploch.

V noci na čtvrtek Američané vysadili tisíc parašutistů v kurdském Haríru, kteří tam připravili letiště pro přísun posil. Využili přitom podpory Kurdů, kteří ovšem sledují své vlastní cíle a jichž se bojí Turecko.

Sázka na šíity zatím nevyšla

Šíité, jak zmiňuje v analýze francouzský list Le Figaro, zůstávají zdrženliví. Sice nenávidí Saddáma Husajna, ale Američanům nedůvěřují, uvádí. Bublina s povstání v Basře, jemuž okamžitě vyjádřili podporu Britové, rychle splaskla.

Přitom Američané, jak plyne z Rumsfeldových slov, počítají s jejich podporou i v Bagdádu. "Nejsou zrovna velkými příznivci režimu," uvedl. "Jsou utlačováni a v současné době nám v Basře pomáhají." Podle něj se, až budou stát spojenci u bran Bagdádu, možná osmělí a povstanou.

Americký prezident, uvádí dále Le Figaro, spoléhal na to, že šíitské obyvatelstvo, které tvoří v Iráku většinu a vždy bylo sunnitskou menšinou utlačováno, přijme jeho vojáky jako osvoboditele. Tak tomu však není. Šíité nezapomněli na tragédii z roku 1991. Koncem války v Zálivu, kdy se zdálo, že se již bagdádský režim hroutí, mu chtěli Američané zasadit ránu z milosti podporou povstání Kurdů na severu a šíitů na jihu. Bílý dům však náhle zpanikařil při představě,že by rozpad Iráku mohl destabilizovat celý Blízký východ, a ponechal povstalce pomstě Saddáma Husajna, který jich desetitisíce povraždil aniž by Američané zasáhli. List připomíná, že v moderní historii se už několikrát ukázalo, že šíité se cítí Iráčany.

Chmurné scénáře

Rostoucí potíže Američanů zdůrazňuje i ruský tisk, list Kommersant upozorňuje na nejnebezpečnější variantu vývoje: "V Iráku může začít nová válka, válka bez pravidel, v níž početnost jednotek, zbraně 21. století a ženevské konvence nebudou mít žádnou důležitost a vítězství spojenců nebude vůbec jisté."

Je totiž možné, že po obsazení země propukne partizánská válka bez jakýchkoli pravidel. Některé oblasti se přitom mohou vymknout centrální kontrole, přičemž různé skupiny mohou bojovat i proti sobě. Právě vzájemné boje oslabily Kurdy.

Američané si přitom uzavírají veškeré cestičky ke kompromisu. Rumsfeld řekl, že USA a jejich spojenci přistoupí v Iráku jen na naprosté vítězství. "Nebude žádné příměří," řekl. "Skončí to tehdy, až režim nebude existovat a až bude nový režim připraven nastoupit na jeho místo."

Takováto silácká tvrzení však nutně vyvolávat obavy, jak daleko Američané zajdou, jaké síly nakonec nasadí v dále se eskalujícím se konfliktu, který může dostat i náboženský podtext, a to na obou stranách. Bohem se nezaštítil jen Husajnův režim, i Američané se budou modlit, aby jim pomohl.