"Kdykoli Husajn vystupuje na veřejnost, podvědomě se snaží vzkázat své již zesnulé matce - jsem stále zde a žiji," shrnuje své netradiční závěry psychiatr z Univerzity George Washingtona doktor Jerrold Post, který pro americké prezidenty a jejich týmy vypracovává psychologické profily tyranů.

Fakt, že budoucímu Bagdádskému řezníkovi zachránili život v roce 1937 v Tikrítu bohatí židovští obchodníci ze sousedství, zase podle psychiatrického výkladu vyústil díky podvědomé touze splnit matčino přání v nenávist k Izraeli.

Průkopník politické psychologie

"Jizvy na duši novorozence posílily v dospělém věku tyranské sklony ke kontrole veškerého dění, jimiž si kompenzuje někdejší bezmoc," řekl britskému deníku The Times odborník, který se během 21leté kariéry u CIA stal průkopníkem nového oboru, tzv. politické psychologie.

Jeho největším úspěchem bylo sestavení psychologických portrétů Menachema Begina jako "muže se smyslem pro detail" a Anvara Sadata jako "člověka myslícího v širších souvislostech". Díky nim prý prezident USA Jimmy Carter dospěl k mírové dohodě mezi Izraelem a Egyptem v Camp Davidu v roce 1979. Postův tým za uplynulá léta vypracoval pro vládu USA stovky charakterizací, které mají jedno společné - zůstávají přísně tajné.

Informace od přímých svědků

Na Saddámovi Husajnovi začal Post pracovat v roce 1991, nicméně jeho schopnost přežívat dvanáct let po operaci Pouštní bouře jej donutila některá zjištění revidovat. Saddámovy problémy podle psychiatra začaly již v prenatálním stádiu v roce 1937, během těhotenství jeho matky. Unikátní informace získal od přímých svědků profesor univerzity v Haifě Amasja Baram, který s doktorem Postem spolupracuje.

Židovská spojka k životu

Sled událostí je děsivý. Ve čtvrtém měsíci těhotenství umřel Saddámův otec, podle všeho na rakovinu. V sedmém měsíci smrtelně onemocněl nádorem  mozku Saddámův 12letý bratr.

Do rodinné tragédie zasáhli židovští sousedé, kteří dodnes na Saddáma vzpomínají jako na "nejbystřejší a nejhezčí dítě v celé čtvrti". Vlastnili černý mercedes, jediné auto v Tikrítu, v němž Sabhu vozili tam a zpět na vyšetření do Bagdádu.

U svých příbuzných navíc zajistili nešťastné matce ubytování poblíž nemocnice. Když nastala krize, těhotná Sabha seděla čtyři dny u synova lůžka. Přes snahu lékařů však zemřel na operačním stole. Tehdy Sabha ztratila kontrolu nad sebou i událostmi -  vyběhla před nemocnici a pokusila se skočit pod autobus.

Matka propadla depresím

"Byla to silná žena. Její židovská přítelkyně ji strhla, ale ani pád na zem jí nijak neuškodil a vůbec neutrpěla zranění," říká Post. Sabhu však těžká deprese neopustila. V osmém měsíci začala vší silou bít dveřmi do svého břicha, aby vyvolala potrat. "K čemu mi bude tohle dítě, když nemám muže," křičela podle svědků. I tehdy zasáhli židovští přátelé, uklidnili ji a zaplatili taxík do 160 kilometrů vzdáleného Tikrítu. Až do porodu matku střežili, a právě díky nim Saddám jen o vlásek unikl smrti.

Po narození 28. dubna 1937 se však situace nezlepšila. Sabha novorozeného Saddáma nechtěla ani vidět a o kojence se musel starat strýc z matčiny strany Chajralláh. K matce se chlapec vrátil až jako tříletý. Jeho trápení propuklo nanovo. Sabha se totiž provdala za svého vzdáleného příbuzného Hadže Ibrahima Hasana, s nímž měla dceru a další tři syny. Krutý otčím Saddáma nepřijal za svého, často ho bil a ponižoval.

Pohrobek se stal Otcem národa

"Jestliže doufal v návrat do mateřské náruče a bezpečí, krutě se zklamal," spekuluje Post, podle něhož lidé zneužívaní v dětství bývají v dospělosti často násilníky. Saddám to potvrdil na celonárodní scéně, když uspořádal společnost tak, aby byla odrazem jeho duševního stavu. "Neměl otce, a tak si tento fakt kompenzoval tím, že se stal Otcem národa. Svému okolí nyní vrací krutost, kterou ho kdysi zahrnulo," říká psychiatr. Jeho mottem je: Nikdy se nepoddat silnějšímu.

Podle polooficiálního životopisu zatoužil Saddám jako desetiletý během setkání se svým gramotným bratrancem po vzdělání. Škola ale ve vesnici nebyla, a tak malý chlapec pod rouškou tmy prchl z domu a vrátil se ke strýci. Byl to důležitý okamžik v jeho životě i v novodobých dějinách Blízkého východu. Chajralláh totiž nezprostředkoval Saddámovi jenom školu, nýbrž i pozitivní přenos na otcovskou postavu. Stal se jeho politickým školitelem a věnoval mu svůj pamflet, který Saddám později opakovaně vydával. Kniha má název Tři, které neměl Bůh nikdy stvořit: Peršany, Židy a mouchy.

Sen o Saladinovi

Post je přesvědčen, že Saddámovo dětské utrpení vyústilo v klasickou diagnózu tzv. "zraněného já". Tito lidé působí většinou jako nejisté trosky, pochybují o sobě a mají komplexy méněcennosti. V ojedinělých případech však mohou ztrátu kompenzovat, což umožnil Saddámovi jeho strýc.

Zaplnil jeho představivost legendárními obrazy z dějin a ustavičně mu vsugerovával, že sehraje v dějinách země velkou úlohu. Donekonečna chlapci vyprávěl hrdinské eposy o babylónském králi Nebúkadnezarovi, který v roce 586 př. n. l. dobyl Jeruzalém a zničil židovský chrám, i o Saladinovi, rodákovi z Tikrítu, který roku 1187 porazil křižáky a osvobodil Jeruzalém od křesťanů. Idolem se stal i egyptský vůdce Gamal Abdal Násir a jeho revolta proti Západu.

Identifikace ovšem podle psychiatra nese patologické rysy. Proběhla do té míry, že ze Saddáma udělala narcistu, chorobně ztotožněného se svou společenskou rolí. "Tyto povahy vykazují obvykle čtyři rysy: extrémní velikášství, tj. pohlcení sebou samým a zánik soucitu, paranoidní pocit ohrožení, nutící pacienta neustále hledat vetřelce, aniž by si uvědomoval, že tento stav vyvolává sám, absenci svědomí a mimořádnou agresivitu. Jde o velmi nebezpečnou mixáž," soudí Post.

Prozradil jej palác

Podle psychiatra Saddámův vnitřní stav symbolicky ilustruje jeden z prezidentských paláců, který byl zpřístupněn po roce 1991. Uprostřed majestátné budovy ze zlata a mramoru se krčí železobetonový bunkr plný potravin a zbraní. "Jde o vizuální metaforu. Pod fasádou sebejistého sídla je ukryta mentalita obležení, připravená na útoky kdykoli a odkudkoli. Vnější arogance zakrývá nejisté jádro," soudí Post, jehož závěry se těší ve Washingtonu velké autoritě. "Saddám zkrátka není mentálně schopen se vzdát či odevzdat zbraně," shrnuje svůj profil odborník.

Přesto má psychiatr z válečných plánů obavy. "Saddám je sice blázen, ale také obratný politik. Postoj západu mu nenechává žádnou možnost volby a může své protivníky překvapit sveřepostí," varuje.

Irácký vůdce je totiž skálopevně přesvědčen, že když v roce 1959 dokázal po nezdařeném pokusu o zavraždění vládce Abdala Karíma Kásima s prostřelenou nohou přeplavat Tigrid, střeží jej sama Prozřetelnost. Přesto není vyloučeno, že schopnost politicky přežívat mu vydrží už jen několik dní.