Generály udivuje především to, že operace nezačala masivním a dlouhotrvajícím bombardováním, jak tomu bylo v případě Pouštní bouře, na Balkáně nebo v Afghánistánu. Naopak, začátkem operace bylo odpálení jen několika střel s plochou dráhou letu na bunkr, v němž měl podle americké rozvědky právě zasedat se svými generály Saddám Husajn.

Prezident Akademie vojenských věd armádní generál Machmud Garejev soudí, že v tomto případě zřejmě sehrál svou roli syndrom hazardního hráče: pokus vyřešit všechny problémy s Irákem jediným úderem, likvidovat Saddáma a okamžitě tak vyhrát válku. Jak se zdá, sázka nevyšla.

Scénáře se neopakují

Podle Garejeva i další detaily svědčí o tom, že se nebude opakovat scénář z Kosova a z Afghánistánu. Ukázalo se, že pozemní boje nejsou dosud minulostí, že nepřenechaly své místo "bezkontaktní válce", jak to tvrdili někteří teoretici. Boje o přístavní města Basra a Umm Kasr, byť ne nějak zvlášť dlouhé a úporné, tuto tezi popírají, stejně jako tvrzení, že ve válkách 21. století není třeba strategické rozvinutí vojsk či palebná příprava a že v moderní válce se zásadně snižuje význam pozemních vojsk.

Pokud vojska neobsadila území, nelze dosáhnout vítězství, je přesvědčen generál Garejev. To ukázala i první válka v Perském zálivu. Pokud by v roce 1991 USA neopovrhly pozemní operací a obsadily Bagdád, pak by vůbec nepotřebovaly nynější válku, soudí Garejev.

Postup bez překážek

Ruským generálům je nápadné i to, že irácká armáda se nijak vážně nebrání nepříteli. To, že americká vojska postupují na sever země po silnicích bez zvláštní bojové ochrany v běžných přepravních kolonách, svědčí o tom, že vojenská rozvědka USA má z kosmických i agenturních zdrojů nezvratné důkazy o tom, že vojska na cestě nečekají žádné bojové překážky. Napřiklad jim v postupu nebrání minová pole, hluboké příkopy či protitankové stěny a nepřítel zřejmě není připraven zaútočit chemickými či biologickými zbraněmi.

Může to také svědčit o tom, že Saddámova armáda, která nemá moderní bojovou techniku a zbraně, není schopna přijmout boj na otevřeném území a soustředila se ve městech a přinutí tak Američany k bojovým akcím v obytných čtvrtích. To jí v jistém smyslu dává převahu: budovy, rozvaliny a úzké ulice neumožní Američanům uplatnit rychlý manévr, dělostřelectvo, rakety, vrtulníky a těžkou techniku. Naopak střelecké souboje pomocí samopalů, granátometů a plamenometů budou vyhrávat ti, kdo lépe znají infrastrukturu města, kdo lépe využijí taktiku malých jednotek, moment překvapení, obchvaty a dokonce proniknutí do týlu nepřítele.

Nejvíce utrpí civilisté

Samozřejmě, že takováto taktika přinese oběti především mezi civilním obyvatelstvem. Zatímco v první světové válce dosáhly ztráty mezi civilisty pěti procent celkových ztrát, v druhé světové válce už to bylo 55 procent, ve vietnamské válce 95 procent a ve válce na Balkáně téměř sto procent.

K taktice soustředění svých bojových sil do měst se Irák uchýlil z nouze, soudí bývalý náměstek ministra obrany generál Valerij Mironov. Za deset let od Pouštní bouře totiž Irák nedokázal doplnit ztráty bojové techniky, nedokázal modernizovat tu, která mu zůstala a nemá prakticky co postavit proti nepřátelským zbraním. Nejvíce Iráčané zaostali v prostředcích pro rozvědku a ve vedení radioelektronického boje. Také systémy protivzdušné obrany nejsou nějak zvlášť aktivní.

Naproti tomu radiolokační systémy dálkového a středního dosahu pracují podle generála Mironova docela dobře. Včas varují před nálety letadel a střel s plochou dráhou letu. Ale sestřelovat tyto rakety Irák nemůže, to jeho zastaralé protiletadlové komplexy S-75 a S-125 nedokážou.

Bombardování za světla

Je nápadné i to, že nálety letectva a střel s plochou dráhou letu probíhají za plného osvětlení města. Nikdo nezhasíná ani v bytech, ani na ulicích a náměstích. Velmi dobře jsou vidět všechny hotely a paláce prezidenta. To lze podle generála vysvětlit jedině tím, že irácké vedení chce pomocí CNN, NBC, Fox News a dalších televizních stanic ukázat světu, že Američané bombardují mírové město a jeho nevinné obyvatele, a vyvolat tak sympatie k svému lidu. "Taková iluminace však nepříteli pomáhá přesněji zasahovat zaměřené cíle," zdůrazňuje generál.

Ve hře jsou Kurdové

Zvláštní znepokojení vyvolalo u ruských generálů rozhodnutí tureckého parlamentu vyslat svá vojska do severního Iráku, kde žijí Kurdové. Ti jsou nyní neutrální a připraveni smířit se s jakoukoli situací - s americkou přítomností na svém území, se změnou režimu v Iráku i s přerozdělením ropných zásob ve prospěch těch či oněch zahraničních nadnárodních monopolů. Nesmíří se však s jediným - s příchodem turecké armády. To ihned vyvolá aktivní odpor a spojí to irácké, íránské, turecké i syrské Kurdy do jedné bojové fronty v boji za vlastní kurdský stát. Potom vojenská akce USA a jejich spojenců vyvolá takové tektonické otřesy národněosvobozeneckého hnutí, o jakých se nikomu ani nezdálo.

Ale dělat nějaké konečné závěry je podle ruských generálů předčasné, protože válka teprve začala.