"Na city není teď místo. Největším hrdinstvím příštích dní bude přežít další hodiny, dny a týdny," říká Rakíja. O narychlo zorganizované svatbě ale vypráví jako každá žena velmi ráda. Úsměv z tváře vyvolaný novomanželským nadšením mizí jen při vzpomínce na jeden z nejdůležitějších podnětů k sňatku.

Vdova bude mít národ na rentu

"Musel jsem se oženit ještě před americkým útokem. Když zemřu, stane se sice Rakíja vdovou, ovšem s nárokem na řádnou rentu," popisuje za svou ženu čistě racionálně Ahmad, řadový voják irácké armády. Jako příslušník ozbrojených sil musel proto několik hodin před zlomovým dnem D v osobním životě podepsat příslušný formulář, že v případě napadení země se nejpozději do tří hodin vrátí do "práce".

Svatební noc přerušily výbuchy

Rakíja mu pro všechny případy před vytouženým ANO nachystala zbraň. "Čekali jsme válku. Ani svatba není důvodem k udělení volna," hodnotí prostě oba zamilovaní. Konflikt tehdy na chvíli počkal. Rakíja a Ahmad proto slavili za zvuků arabské hudby až pozdě do noci. První manželskou noc v domě Ahmadových rodičů jím ale zkrátily dopady prvních náloží na hlavní irácké město.

Od čtvrtka se v Bagdádu oficiálně neoddává.