Během několika hodin dokázal mladší Bigley zaplavit vysílání stanice al-Džazíra, kterou sám označuje za "poštovní schránku Blízkého východu", výzvami za bratrovo propuštění - od Bigleyho thajské manželky, syna, bratrů a dokonce i stařičké matky, která po natáčení skončila v nemocnici.

Paul Bigley ale také využívá nynějšího přístupu do britských médií k tlaku na britskou vládu. Díky tomu velvyslanectví rozšířilo po Bagdádu na 50 000 letáčků s žádostí o pomoc a informace, pro které vyhradilo telefonní linku, jejíž operátoři mají plné ruce práce.

Protože do značné míry jde o názory islámského světa, zapojila se do kampaně za Bigleyho osvobození i řada britských muslimů - od dvoučlenné delegace, která odletěla do Iráku, přes jedenáctiletou iráckou dívku, která se v Británii léčí, po zpěváka Cata Stevense (nyní Yusufa Islama), kterého minulý týden pro údajné spojení s teroristy vypověděli z USA.

Morbidní tanec teroristů v médiích

Britský autor knihy o síti al-Kajdá Jason Burke považuje Zarkávího v první řadě za mediálního manipulátora. Podle bývalého šéfredaktora listu The Guardian Petera Prestona dělá Západ nyní tutéž chybu jako Rusové v Afghánistánu. Stejně jako sebevědomá sovětská armáda si nedokázala představit, že otrhaní Afghánci budou umět střílet raketami Stinger, myslí si podle něj arogantní Západ, že teroristé "třetího světa" nebudou umět vodit média "prvního světa" v morbidním tanci. A přesně to se podle něj děje.

Britská média o tom vědí, vedou o tom debatu, ale neznají cestu ven. Podle šéfa televizního zpravodajství BBC Rogera Moseyho musejí novináři naléhavě debatovat o tom, zda jejich zpravodajství nedává popud teroristům, aby páchali ještě horší zločiny v naději na více tiskového prostoru a vysílacího času.

Bývalý šéfredaktor The Sunday Times Andrew Neil říká bez okolků: "Hrajeme teroristům do ruky." Nevidí ale alternativu, protože cenzurovat zpravodajství možné není.

Zadržení Bigleyho škodí Blairovi

Dokonce i v Downing Street nyní prý rostou obavy z rostoucí politické a mediální zručnosti teroristů. Tři rukojmí v "Bigleyho skupině" (dva Američané a on) byli uneseni v době první cesty iráckého premiéra do Británie a USA, takže veškeré jeho ujišťování o tom, že jeho vláda překonává potíže, znělo hluše.

Jeden americký rukojmí byl zabit před projevem prezidenta George Bushe v OSN. Britský rukojmí byl ponechán na živu možná nikoli díky bratrově obratné kampani, ale protože to způsobuje Tonymu Blairovi stále větší škody, znemožňuje to uzavřít "kapitolu Irák" a posiluje to protiválečné křídlo Labouristické strany v době její výroční konference.

"Zarkáví zjevně má způsob, jak velmi dobře monitorovat mezinárodní média a internet," soudí bývalý příslušník britské elitní jednotky SAS Andrew Kain.

Zarkáví podle Burka nehovoří svými videozáznamy brutálních vražd v první řadě k Západu, ale k 1,3 miliardy muslimů. Jim ukazuje vyděšené cizince, nemohoucí vojáky koalice a bezradného Tonyho Blaira. Proto také myšlenka propuštění vězněných iráckých žen není ve skutečnosti požadavkem, ale ospravedlněním akce, která má vyvrcholit rituální vraždou.