"Kolaps režimu Saddáma Husajna v březnu 2003 vytvořil politické podmínky pro návrat 800 tisíc Kurdů, kteří byli deportováni v rámci brutální arabizační kampaně," napsal Global IDP Project ve své zprávě.

"Začátek tohoto vracení však vyvolal novou vlnu přesídlování. Jakmile si Kurdové začali činit nárok na své domy, okolo sta tisíc Arabů dosazených na jejich místo muselo uprchnout."

Jablkem sváru je ropný Kirkúk

Záměr vrátit vysídlené Kurdy do severního Iráku avizovala kurdská reprezentace již před loňskou anglo-americkou válkou proti Saddámovi. "Kurdové nechtějí žádnou odplatu," řekl už před Saddámovým pádem Právu kurdský vůdce - a dnešní člen irácké vládní rady - Masúd Bárzání. "Ale ti Arabové, kteří přišli v rámci arabizace Kirkúku, by se měli vrátit," prohlásil šéf Demokratické strany Kurdistánu k ropnému městu, které je jablkem sváru mezi Araby a Kurdy.

"Ti, co tam přišli přirozenou cestou nebo z Kirkúku pocházejí, tam samozřejmě mohou zůstat - Kirkúk nepatří jen Kurdům, ale i Arabům, Turkomanům, Asyřanům a dalším národům," dodal.

Právě Kirkúk se ale na přelomu roku stal dějištěm krvavých střetů s několika mrtvými, když Arabové a turkičtí obyvatelé demonstrovali proti plánu kurdského establishmentu začlenit město do autonomního kurdského regionu.

Mnoho Arabů v kampani zneužili

Global IDP Project uvádí, že dobrovolné i násilné vysídlování Arabů je patrné právě v okolí Kirkúku. "Do míst svého původu se podle různých údajů vrátilo na 30 tisíc Kurdů. Jako výsledek tohoto pohybu uprchlo okolo sta tisíc Arabů, ať již jako přímý důsledek návratu Kurdů nebo ve strachu z odplaty."

Saddámův režim motivoval Araby k odchodu do severních kurdských oblastí bezplatným přidělováním bytů a automobilů či levnými půjčkami a v případě nepohodlných šíitů z jihu země šlo často rovněž o nucený přesun. Ačkoliv šlo o projekt odpovídající nacionalistické politice Arabské strany socialistické obrody (Baas), mnoho z těchto lidí nemělo v 80. a 90. letech povědomí o politickém rozměru celé věci.