"Čelíme velmi výbušné situaci, možná nejhorší od konce války," řekl počátkem prosince jeden ze 13 šíitských zástupců v 25členné irácké prozatímní vládní radě deníku The Washington Post.

Reagoval tak na skutečnost, že jedna z nejvlivnějších postav Iráku, velký ájatolláh Alí Husajní Sístání, napadl plán, který vládní rada vypracovala spolu s Američany, usilujícími o co nejrychlejší vycouvání z role okupační mocnosti v neklidné zemi.

Spor se vede o časový harmonogram

Okupační administrativa vedená Paulem Bremerem se v půli listopadu dohodla s Američany vytvořenou vládní radou na harmonogramu předání moci.

Volitelé vybraní dnešními regionálními a městskými radami by měli zvolit provizorní celostátní shromáždění a od něj se pak má odvinout složení vlády, která se má ujmout moci do konce června 2004.

Se všeobecnými volbami, v nichž by se projevil názor všech Iráčanů a nikoli jen (vesměs Američany jmenovaných) úředníků a regionálních politiků, se počítá do konce roku 2005.

Právě to je ale jádro výhrad, která vznesl Sístání. Nejrespektovanější klerik iráckých šíitů již v červnu vydal fatvu, podle níž podpoří jen takovou ústavu, která bude sepsána lidmi zvolenými ve všelidovém hlasování. Tomu přitom dohoda o předání moci nevyhovuje, neboť počítá s vypracováním konstituce ještě před všeobecnými volbami.

Hledání řešení, které neurazí nikoho

Třiasedmdesátiletý Sístání se těší značnému renomé, a Bremer tak musel vzápětí z plných sil tlačit na členy vládní rady, aby kvůli klerikovým námitkám od dohody nevycouvali.

Zatím se tak nestalo a dnešní šéf rady, rovněž šíitský duchovní a vůdce Nejvyšší rady islámské revoluce v Iráku (SCIRI), Abd al-Azíz Hakím dal najevo, že kompromis se nejspíš bude hledat lavírováním a slovíčkařením - tak aby USA nemusely ustupovat od svých představ a zároveň nebyl příliš podrážděn vlivný muž z Nadžafu.

"Členy přechodné národní rady je třeba vybrat ve volbách," řekl Hakím televizi al-Džazíra. "Volby však mohou mít různé formy a my stále diskutujeme, jakou podobu nakonec vybereme."

Obavy z nové války a vlivu duchovních

Američané argumentují, že má-li se moc předat rychle, nelze proces stavět na časově náročných všeobecných volbách, jimž by prý muselo předcházet sčítání lidu. Také sekulární šíita a šéf Irácké národní dohody (INA) Ijád Alaví v televizi al-Džazíra tvrdil, že "volební proces, který by zahrnoval i sčítání lidu, zabere přinejmenším 14 měsíců".

Sístáního aparát reaguje návrhem, aby se seznamy voličů sestavily ze soupisů obyvatel pro příděly potravin, které v Iráku platily v éře mezinárodních hospodářských sankcí.

Sám Hakím ale varuje, že prozatímní parlament založený na vůli městských rad dosazených Američany může vést k vážným konfliktům, neboť tyto nové struktury bývají odtrženy nejen od voličů, ale i od reálného poměru sil v regionech. "Výběrem 200 lidí z tisíce si takto znepřátelíte 800 lidí. To může vést i k občanské válce," řekl bagdádskému listu al-Mada.

Sístání přivřel oči nad okupací

Sístání a jeho dobrozdání mají lví podíl na tom, že šíité z velké části přijali okupaci země coby nutné zlo, a Američané tak dnes čelí útokům mnohem více v sunnitských, než šíitských regionech. I někteří členové irácké rady se však dnes obávají, že ájatolláh může svými edikty vážně nabourat mocenský systém.

"Nejde jen o volby. Jde o to, zda jediný muž může diktovat podmínky naší suverenity," řekl WP člen rady. "Velké strany sice nechtějí jít proti Sístáního vůli, zároveň ale chtějí zajistit, aby o chodu země nerozhodovali duchovní," řekl tento zdroj a jeho slova podporuje i fakt, že se od Sístáního z velké části distancovala i nejsilnější šíitská strana SCIRI.

Moc chtějí všechny skupiny

Do toho přicházejí ambice a strach ze ztráty moci mnoha dnešních členů prozatímní vládní rady, která má být s červnovým nástupem nové vlády rozpuštěna. Zmíněná kontroverze kolem Sístáního je tedy nejviditelnější, avšak nikoli jedinou.

"Každá politická skupina vzhlíží k plánu předání moci se svými vlastními obavami," varoval analytik Hiva Usmán z londýnského Institute for War and Peace Reporting. "Kurdští vůdci chtějí jednoznačné zakotvení principu federalismu. Šíité si chtějí udržet většinu, již nyní mají ve vládní radě. Záruku zastoupení ve vládě navíc chtějí i politici, kmenoví vůdci a duchovní z řad sunnitských Arabů, kteří jsou mnohem roztříštěnější než šíitští Arabové či Kurdové."

Zatímco tedy humanitární organizace a novináři sčítají stovky Iráčanů zabitých okupačními silami a místními teroristy od dubnového konce války, daleko dramatičtějším konfliktem může být teprve dělení moci mezi samotnými Iráčany.

Dojde na řízený rozpad země?

Nejméně bolestivým řešením pak náhle může být i donedávna nemyslitelná idea, již na stránkách The New York Times  vyslovil vlivný americký politolog Leslie Gelb: rozdělení Iráku. Podle Gelba se sice americký prezident George W. Bush zapřísahává nutností udržet jednotný Irák, to však prý bylo dosud možné jen brutální silou svrženého režimu.

"Jedinou životaschopnou strategií nakonec možná zůstane náprava historických pokřivení, tedy postupné rozdělení Iráku na tři části - kurdský sever, sunnitský střed a šíitský jih," popsal Gelb recept na zvládnutí politických ambicí a povstaleckých aktivit bujících v Iráku osm měsíců po svržení Saddámovy diktatury.