Íránský prezident Mohammad Chátamí ve středu uvedl, že Saddámovi se musí dostat spravedlivého procesu, jedním dechem však dodal pochybnost, zda je to vůbec možné.

"To proto, že Saddám bezesporu vznese témata, jež nebudou po chuti mnoha lidem, kteří dnes stojí proti němu," řekl Chátamí. "Doufáme, že se ukáže, které zločiny Saddám spáchal, na které země byl napojen a jakou podporu dostával."

Zbraně dodával Iráčanům kdekdo

Chátamího země se stala v roce 1980 cílem irácké invaze a války, během níž byl Bagdád podporován většinou arabských zemí, Západem i Sovětským svazem a jeho satelity.

"Počátkem roku 1984 se Iráku dostalo výrazné pomoci od USA a dalších průmyslových zemí, zejména SSSR a Francie, které se obávaly destabilizujících dopadů případného íránského vítězství," uvádí americký expert na Blízký východ David McDowall.

Proto když v roce 1990 - po irácké vpádu do Kuvajtu - zahraniční stratégové zjišťovali, jaké síle bude mezinárodní koalice čelit při "trestné" válce.

V iráckých silách registrovali americká a britská obrněná vozidla, sovětské tanky a stíhačky, hypermoderní francouzské letouny Mirage (část už jich Paříž nestačila kvůli sankcí Iráčanům dopravit) i rakety a další munici dodávanou Saddámovu režimu všemi zmíněnými státy a navíc například Čínou a Itálií.

Zločinů se dopouštěli i Kurdové

Již od 70. let Saddám (stejně jako Turecko) prokazatelně podněcoval nevraživost mezi povstaleckými frakcemi iráckých Kurdů, což několikrát vyústilo v otevřené boje s tisíci mrtvých.

Obhajoba svrženého prezidenta však může poukázat i na jiný aspekt gerilových aktivit v severním Iráku: páchání válečných zločinů samotnými Kurdy. Zdokumentováno je např. několik masakrů zajatých kurdských bojovníků nepřátelskými oddíly.

Do kurdského establishmentu se také počátkem 90. let zařadili vůdci tzv. džašů - kurdských milicí, které v 80. letech bojovali na straně iráckých vládních sil proti povstalcům.

V roce 1988 také Bagdád rozpoutal protikurdskou kampaň Anfál, která v mnoha ohledech nesla rysy genocidy. McDowall v knize A Modern History of The Kurds píše, že džašové sice často nechali při zátahu uniknout ženy a děti, "obecně však byli přičinlivými služebníky Anfálu, patrně nevědouc, že zátahy nevedly k pouhému věznění, ale k masovému vraždění".

Přeběhlíci dříve sloužili Saddámovi

Zkraje roku 1991, krátce po porážce Iráku ve válce v Perském zálivu, sice povstalecké vedení Kurdů nabídlo džašům v rámci "národního usmíření" amnestii a možnost přejít do protivládního tábora, přesto se jejich zločiny mohu v procesu se Saddámem znovu dostat z pod koberce.

Podobně mohou dopadnou i generálové Vafík Sámarráí a Nizár Chazradží - někdejší čelní důstojníci iráckých ozbrojených sil. Oba sice v 90. letech uprchli do zahraničí a dali se do služeb exilové opozice a Washingtonu.

Zejména Chazradžího minulost však nenechávají usnout mnohé kurdské organizace, které tvrdí, že měl osobní podíl na nasazení chemických zbraní v severním Iráku na konci 80. let.