"Jsme pro ukončení diktatury, ale nemůžeme být vojáky v cizím boji," řekl Právu v listopadu v horské vesnici Šakláva, která ležela daleko za hranicí území kontrolovaného režimem Saddáma Husajna. "Američanům jde přece jedině o jejich zájmy," dodal tehdy, aniž tušil, že se jednou stane členem týmu podřízeného americkému správci země Paulu Bremerovi. Dnes dokonce připouští, že Bremerovi zatím nelze ve vztahu k vládě nic vytknout.

Džazáirí přišel do Prahy ve 20 letech coby nadějný žurnalista bažící po dalším vzdělávání, od počátku ale působil i v arabském vysílání Československého rozhlasu. Za manželku si zde vzal dnešní rozhlasovou novinářku a autorku řady cestopisů Pavlu Jazairovou, s níž má syny Nisana a Martina - toho času zpravodaje ČT v Moskvě.

Dlouho bojoval proti Saddámovi

Do Iráku se Džazáirí vrátil v 80. letech a po boku Kurdů se zapojil do bojů proti irácké moci. Na čas pak přijel do Čech, v roce 1991 však již opět s dalšími komunisty figuroval v kurdské revoltě proti Saddámovi. Na "osvobozeném" území, které bylo až do jarního pádu bagdádské vlády mimo dosah Saddámovy moci, se stal členem Ústředního výboru strany a vedl její mediální aparát, jenž mj. zásoboval světové redakce a organizace na ochranu lidských práv poměrně přesnými informacemi o zvůli bagdádského režimu. Džazáirí s ní měl i přímou zkušenost - Saddámova tajná police umučila jeho nejmladšího bratra.

Ani s novým angažmá v Bagdádu ale Džazáirí nezpřetrhal vazby na české prostředí: do Iráku spěšně odjížděl převzít úřad právě z Prahy a v kapse si vezl český pas.