Článek
Nejrozšířenějším programem v Česku byl minulý měsíc vykradač údajů Win32/Agent s podílem téměř šest procent. Prostřednictvím přenosných médií se šířil program INF/Autorun, který obsadil pomyslnou čtvrtou příčku.
Ve světě nejvíce škodila rodina trojských koní OnLineGames s podílem přes sedm procent. Tyto programy nejvíce ohrožovaly hráče počítačových her, kterým se snaží ukrást virtuální identity. Na tento zločin využívají autoři hrozeb různorodé techniky sociálního inženýrství a phishingové útoky.
Druhý skočil program Autorun a třetí Conficker.AA, který začal ohrožovat počítače koncem minulého roku a například vyřadil z provozu stovky počítačů v britských nemocnicích. Červ Conficker.AA se šíří sdílenými soubory a přenosnými médii jako jsou USB klíče. Na průnik do počítače využívá nezáplatovaný operační systém a automatické otevírání přenosných médií po připojení či vložení do počítače.
Jak se na internetu chránit před viry a hackery
Lidé se na internetu neumí chovat bezpečně. Nikoho pak nepřekvapí, že zhruba polovina počítačů připojených ke světové síti je zavirována. Odborníky takto vysoká čísla děsí. Doba se podle nich změnila.
Zatímco dříve na sebe počítačové viry upozorňovaly, například zablokovaly spuštění operačního systému, nechaly blikat monitor, smazaly data a podobně, dnes je situace naprosto opačná.
První počítačové viry
Jedny z nejstarších počítačových virů se objevily v roce 1970 v síti ARPANET. Záškodník Creeper se sám uměl šířit přes modem a zobrazoval zprávu 'I'M THE CREEPER: CATCH ME IF YOU CAN.' (Jsem Creeper: chyť mě, pokud to dokážeš).
Takových programů se objevilo od té doby nepočítaně. Název „viry“ dostaly pravděpodobně až v roce 1983 od amerického počítačového experta Freda Cohena. Cohen o pár let později (1987) demonstroval dnes velmi dobře ověřenou skutečnost: totiž, že žádný algoritmus nemůže perfektně detekovat všechny možné druhy virů.
„Sedmdesát procent těch nejnebezpečnějších kódů patří do kategorie trojských koňů,“ řekl Radek Smolík z bezpečnostní společnosti Symantec. Ty pracují zcela tiše, neupozorňují na sebe. Vykrádají citlivé informace z počítačů a odesílají je přes internet. Existují velké skupiny osob, které s takto získanými daty dále obchodují. Více se o počítačové bezpečnosti dozvíte zde.