Článek
Vesmírná střílečka je prostě vesmírná střílečka, s tím už nikdo nic neudělá. Docela by mě zajímalo, kdo může s radostí a pořád dokola hrát hry, které se od sebe liší tak málo, jako vietnamští stánkaři. Možná by to mohla být skupina lidí, kteří si na tento druh zábavy utvořili závislost už v dětství na herních automatech v maringotkách od kolotočů a kteří se neustále strkají pětikoruny do dvířek od disketové mechaniky. Ale to je jen taková hypotéza.
Máte pravdu, zbytečně natahuji úvod, protože je velmi těžké psát něco o hře jako je tato, aby to nevypadalo jako text zkopírovaný z několika předcházejících článků. Mohl bych se sice obšírně rozpovídat o příběhu, kdy jako člen ilegálního sdružení cestujícího časem utíkáte před spravedlností, ale tohle stejně nikoho moc nezajímá.
A tak pouze v bodech shrnu základní rysy hry: jednoduchá až sterilně vyhlížející grafika, hudební doprovod ve stylu techno, málo nápadná skladba nepřátel a bonusů, obchod se zbraněmi a vylepšeními po skončení každé úrovně a nakonec speciální mód, v němž se jakoby zpomalí čas, a vy ho tak máte dostatek, abyste se všemi zúčtovali.