Článek
Upřímně vám řeknu, že už jsem dlouho nebyl takhle zklamán. Pořádnou trojrozměrnou střílečku už jsem nehrál ani nepamatuji a značnou část svého mládí jsem strávil v ponurých chodbách prvního Wolfensteinu 3D.
Během instalace jsem potvrdil, že to, co se mi posléze nainstaluje do počítače není spyware a šup, hned jsem měl vespod obrazovky jakousi vyhledávací lištu (ta lze naštěstí jako jiné instalované komponenty odinstalovat pomocí Start > Nastavení > Ovládací panely > Přidat nebo odebrat programy).
Nu což, nic dnes není zadarmo, řekl jsem si a spustil hru s tím, že nějakou tu dobu se vydržím dělit o místo na obrazovce s nějakou odpornou lištou.
Jenže žádná hra tak rychle neopustila můj počítač jako tato. 3D engine vypadá sice docela dobře, ale jeho použití už je na pováženou. Kupříkladu prostředí vypadá docela zajímavě. Ale jen v prvních dvou místnostech, než zjistíte, že všude dál je pořád totéž: ponuré, mechem obrostlé místnosti plné protitankových zábran, pytlů s pískem a naprosto dementních německých vojáků.
Bez obav si zde dovolím tvrdit, že i v patnáct let starém Wolfensteinu 3D byli nepřátelé inteligentnější. Tady ti jen stojí nebo leží rozhodně se však nesnaží o pohyb, aby to náhodou nevypadalo, že utíkají, střílejí po vás zhruba jednou za půl minuty. Poté, co dostanou dva zásahy do hlavy, se složí, chvíli předstírají mrtvého, ale posléze zase vybafnou, abyste je mohli skolit ranou do lýtka.
Škoda přeškoda, říkám si, ale na nějakou kvalitnější střílečku si asi budu muset ještě počkat. A totéž doporučuji i vám.