Článek
Obecně se u her považuje neoriginalita a prosté kopírování předlohy za něco, co jí ubírá body a posílá někam do propadliště dějin. Všichni si určitě vzpomeneme na ty zástupy klonů Tetrisu nebo Arkanoidu, které se zoufale snaží nevypadat jeden jako druhý. Existují však výjimky potvrzující toto pravidlo. Jako například Mario.
Najde se snad málokdo, kdo někdy neproháněl malou neproporční postavičku instalatéra po obrazovce počítače nebo televizoru. Jeho sláva jde tak daleko, že se jako jedna z prvních herních postav stal předlohou pro film. A také pro nespočet různých pokračování a napodobenin.
Toto s původní náplní nijak neexperimentuje, naopak se docela přísně drží zaběhlých principů. Možná se vám to může zdát hloupé, hrát něco, co vypadá jako z přelomu osmdesátých a devadesátých let, nicméně pro mnoho hráčů to byla šťastná léta dětství, která si určitě rádi připomenou.