Článek
I ostatní aspekty hry však mají své kouzlo, ovšem pouze v případě, že to jako herní pamětník doceníte. Použitá grafika jako by přímo odkazovala k Wolfensteinu 3D a jeho klonům té doby – o to překvapivěji působí zjištění, že se nejedná o žádnou vyvražďovačku, nicméně velice inteligentní adventuru.
Ta se v jednom starém a opuštěném době rozbíhá v okamžiku, kdy se od sebe dva milenci na chvíli odloučí, načež se ztratí úplně. Díky magické síle domu není mužovo pátrání jen nudným procházením místností, ale pletou se do něj vzpomínky obyvatel domu i jeho vlastní. Vše je napsáno s pečlivostí sobě vlastní: žádný dialog se nezdá být prázdný nebo zbytečný a pomalu rozkrývá sofistikovaný příběh, který vás nutí zamýšlet se nad ním samotným, ale i nad vlastním životem. Tedy pokud jste dostatečně senzitivní a rádi se pohroužíte do filozofických úvah.
Judith má však jednu vadu, stejně jako skoro všechny ostatní hry. Skončí přesně v okamžiku, kdy do ní naplno proniknete a začnete se bavit. Ale i tak je tento nehomogenický celek příjemným osvěžením v záplavě prázdných a bezduchých her.