Článek
Stejně jako Sovětský svaz většinou jen tvrdil, že je tahounem technologického pokroku, i tato hra se spíše schovává za nabubřelé fráze a celkově vypadá, jako by přicestovala časem z doby před nějakými deseti, možná patnácti lety. Na druhé straně, v době, kdy si tvůrci her myslí, že čím komplikovanější, tím lepší, se jedná o příjemné překvapení.
První půle dvacátého století v Sovětském svazu totiž nepřináší žádné převratné objevy a neznámé technologie, ale spíš jen masové nasazení pěchoty (ničevo, nás mnogo), tanků a sem tam nějakých letadel. Na všechno je potřeba natěžit hlavně železnou rudu a ve slévárnách plnit plán. Jak jinak než na 110 %.
Asi už sami tušíte, že toto je jen další z řady strategií, kdy se prakticky každá mise dělí na dvě nestejnorodé poloviny. Ta první spíše připomíná SimCity a vyrábíte v nich jednotky do zásoby, druhá pak zahrnuje masový útok na nepřátele.
A ještě jedna jazyková perlička na závěr. Ta ale bohužel odradí většinu hráčů, protože titul je dostupný toliko v ruštině a španělštině. Ovšem díky jisté uniformitě to neznamená žádnou výraznější překážku a azbuka dodává celému hraní neopakovatelnou atmosféru.