„Jsem živým důkazem člověka, jenž prodělal závislost na PC hrách,“ píše Martin v diskusi na zdravotnickém webu. Ze svých potíží se musí dnes obtížně léčit. Jeho zkušenosti potvrzuje i další diskutér, podepsaný jako Fox: „S ostatníma v real světě se nedokážu o ničem bavit (prostě mě to nezajímá). Sice mi vadí, že nemám přítelkyni a ani vlastní rodinu, i když je mi už 26, ale co už. Zvolil jsem si cestu hráče...,“ svěřuje se Fox.

A podobné případy popisují dnes a denně čeští psychiatři z vlastní praxe. Závislost na počítačových hrách je přitom pro medicínu nový a dosud neprozkoumaný fenomén. Na rozdíl od gamblerství (závislosti na hazardních hrách) nemá samostatnou diagnózu, ostatně stejný problém má medicína i s workoholismem, tedy chorobnou závislostí na práci, nebo třeba závislostí na mobilních telefonech.

„Tyto choroby bývají vedeny pod diagnostickou kategorií jiné návykově impulsivní poruchy. Výzkumného materiálu je zatím tak málo, že není možné opřít samostatnou diagnostickou kategorii o přiměřené podklady,“ vysvětluje rodinný terapeut Petr Růžička, který se závislými hráči a jejich rodinami pracuje.

Neví se, kolik je závislých

Jádro problému je v tom, že nikdo neví, kolik lidí závislosti na počítačových hrách propadlo. Většina závislých se neléčí, a pokud někdo léčbu vyhledá, v jeho diagnóze se objeví jiná zdravotní porucha. „Existují studie, které se nezabývají léčenými pacienty, ale chováním určitých věkových skupin,“ konstatuje primář oddělení závislostí psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích Karel Nešpor.

Jejich autoři v různých zemích za posledních deset let dospěli k velmi různorodým závěrům. V norské populaci 12- až 18letých dětí tak byl výskyt patologického hráčství v roce 2004 odhadován na necelá tři procenta teenagerů. O šest let dříve označili britští vědci za závislého na hrách dokonce každého pátého puberťáka mezi 12 a 16 lety.

Internetová epidemie

V jednom jsou statistiky v celém západním světě zajedno: v posledních letech prudce vz rostl počet lidí s připojením na internet i množství času, který lidé u počítače stráví. A právě internetové hry bývají zdrojem chorobného hráčství. „Největší návykovost vykazují hry označované MMORPG. Jsou to strategické hry pro mnoho účastníků hrané on-line,“ přibližuje Růžička.

Prodej těchto her každoročně roste. Připojení k nejznámější World of Warcraft si v roce 2007 předplatilo skoro deset miliónů lidí z celého světa. „Nejde o žádné střílečky, ale strategické hry. Ve světě byla popsána řada úmrtí lidí, kteří hráli třeba 40 nebo 50 hodin v kuse a zemřeli na totální vyčerpání organismu,“ zdůrazňuje Růžička.

Pro hráče je stresujícím faktorem to, že hra běží i ve chvíli, kdy on sám není připojen k počítači. Chce-li vědět, co je s jeho postavou, případně jak se děj hry vyvíjí, nezbývá mu než běžet k nejbližšímu počítači. Ke hře hráči běžně vstávají i v noci.

V Česku doposud žádný případ úmrtí v důsledku hraní na počítači popsán nebyl. Ačkoli ani to není jisté. „Pokud k něčemu takovému došlo, asi se to objevilo ve statistice pod jinou diagnózou, například srdeční selhání,“ uvažuje primář Nešpor s tím, že však ani on takový případ nezná.

Každodenní mnohahodinové vysedávání u počítače může člověka těžce poznamenat. Nejen hráči, ale i lidé, kteří s počítačem pracují a nekompenzují svou pracovní náplň fyzickou aktivitou, trpí nemocemi pohybového systému, obezitou, cukrovkou i kardiovaskulárními chorobami.