Neříkáme, že jsou levné a že je jejich montáž a údržba snadná, počítačový nadšenec by se ale neměl zastavit před ničím, co z jeho počítače udělá vyloženého tichošlápka.

Zvukově-izolační hmoty

Výměna chladiče procesoru nebo zdroje za tišší nepomohla? Nebo je tento způsob odhlučnění počítače příliš nákladný? Jednou z cest, kterou je možné se těmto investicím vyhnout, představují takzvané zvukově-izolační materiály. Jedná se o porézní produkty v ceně několika set korun se samolepicí vrstvou, díky níž drží uvnitř skříně a napomáhají tak v odhlučnění počítače. Stoprocentně spolehlivé však nejsou.

Vodník

Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. To samé můžeme říci o vodě, tedy vodním chlazení. Dobře postavený „vodník“, který chladí jak čipset, procesor, tak grafickou kartu spolu s pevným diskem je ale k nezaplacení. Trh nabídkou mnoha různých měděných bloků či celých setů s ventilátory a čerpadly překypuje více, než dobře udržovaná zahrádka květy.

Kutilové, kteří chtějí něco ušetřit a přesto mít ve svém počítači vodníka, často coby čerpadlo, které žene vodu v okruhu, používají akvaristické modely. Kapalinu následně prohánějí přes podomácky udělaný radiátor osazený ventilátorem. Sázkou na jistotu je však nákup kompletního vodníka. Zde bohužel musíme počítat s vydáním v řádu tisíců korun.

Přečtěte si také: Jak ztišit hlučný počítač 1/2

Proč je k chlazení lepší voda než vzduch? Protože nabízí výbornou tepelnou kapacitou. Ta je několikrát vyšší i ve srovnání s většinou ostatních látek (ať už se jedná o kovy, horniny, nebo vzduch). Voda se právě díky této vlastnosti používá k účinnějšímu transportu tepla, které by rychle se zahřívající mikročipy v mžiku zničilo.

Pasivní systémy

Z pohledu uživatele, který hledá skvěle odhlučněný přístroj, je nejlepším možným, avšak také vůbec nejdražším řešením, nákup pasivně chlazeného počítače. Lépe řečeno skříně osazené speciálním napájecím zdrojem, jež je konstruována tak, že se její součásti dotýkají jednotlivých součástek a odvádějí z nich přebytečné teplo.

Ovšem ani tento produkt není zcela imunní vůči hluku, který vytváří například pracující disk (vhod přijdou v předcházejícím díle zmiňované ztišující rámečky) či vibrace optické mechaniky. I ta jde naštěstí velmi dobře ztišit.

Jak na mechaniku

Optická mechanika – to je prevít. Výrobci se rádi chlubí, jak rychle dokáže ten či onen model roztočit vložená média. Při honu za maximálními otáčkami ale zapomínají na to, že moderní uživatel spíše než rychlost čtení dat z optického disku ocení produkt, který je tichý a nepřipomíná hlukem odstředivku.

Umravnit různé CD a DVD mechaniky jde naštěstí velmi snadno. Stačí k tomu jednoduchý prográmek, v němž lze nastavit maximální rychlost čtení kotoučů (čím nižší, tím je přístroj tišší).