Roboty o velikosti švábů sestavili belgičtí výzkumníci pod vedením José Halloye. Ačkoliv zařízení jako švábi nevypadají, jsou natřena chemikáliemi, které vydávají zápach skutečného hmyzu.

Obyvatelé kolonie jim natolik důvěřují, že se jimi nechají svést k chybnému chování, například si jako úkryt vyberou světlé místo, ačkoli normálně se vždy ukrývají do tmy.

"Novinkou je, že roboty neřídí na dálku člověk, jsou autonomní a jednají na sociální úrovni obvyklé v kolonii hmyzu. Jsou pro nás nástrojem, jak získat informace o mechanismu rozhodování skupiny živoucích zvířat," sdělil Halloy.

Edelman popsal robota jménem Darvin VII. který byl vybaven videokamerou, mikrofonem a uchopovacím zařízením schopným rozlišovat mezi různými ocelovými kostkami podle jejich vodivosti, což je proces související s hmatem. V experimentu o rozpoznání hodnot pak uměl rozlišovat mezi kostkami podle nabídnuté odměny.

Gerald Elederman strávil 20 let vývojem zařízení, které simulují činnnost lidského mozku. V současnosti pracuje v neurologickém institutu v San Diegu.

Podle něj se mozek učí v interakci s okolím a vytvořit robota schopného učení znamená napodobit aspoň částečně neurologické spoje, které se v něm odehrávají. Pak je možné i u robotů navodit schopnost vnímání a útržkovité paměti.