Článek
"V 50. letech se mezi kluky hodně 'radioamateřilo'. Kdo si nepostavil krystalku nebo lampové rádio, tak byl méně atraktivní. Je to jako dnes, když někdo nerozumí počítačům, tak je nemožný," vzpomínal na své začátky Peřina, který se rádiím věnuje na ryze amatérské bázi bez vzdělání v elektrotechnice.
Postupem času začal sám shánět některé přijímače a opravovat je tak, aby hrály. "Nebylo to ryzí sběratelství, kdy vše musí být originální, zachováno jako výpověď o tehdejším stavu techniky a ani přitom nevadí, že to nehraje. Já raději uchovávám původní stav rádia, ale aby hrálo, používám původní součástky nebo i ty, které se jim alespoň blíží," popisoval Peřina.
Dodal, že třetí skupina "sběratelů" zachovává jen působivý design, který je zaujal mnohdy až ze snobských důvodů, ale dovnitř klidně strčí dva krát 50 wattů stereofonní tuner. "Tohle už tedy rozhodně nemusím. Když tam mají být lampy, tak ať jsou tam lampy," uvedl zlínský sběratel.
Nejzajímavější jsou údajně radiopřijímače ze 70. let
Dodal, že jeho osobně zajímají právě jen přístroje s takzvanými lampami, které z československých rádií zmizely zhruba počátkem 70. let.
Podle Peřiny řadu prvků, které v radiopřijímačích slouží dodnes, vymysleli již inženýři ve 20. a 30. letech 20. století. "Laik se diví, ale zasvěcený sběratel si řekne, že už to tady kdysi bylo. Třeba tlačítko vyladění, které existovalo už ve druhé půli 30. let minulého století.
Německý výrobce rádií Telefunken také na luxusním radiopřijímači Big Ben dělal dva reproduktory, basový a výškový, jako je to dnes v hifi sestavách," uvedl Peřina. Skvostem jeho sbírky je amatérsky vyrobený přijímač z roku 1924, který zhotovil absolvent elektroprůmyslovky Jan Krčál z Ostrovačic u Brna a z didaktických důvodů ho opatřil skleněným pláštěm.
Ve sbírce dominují česká rádia, ale lze zde nalézt i přístroje německého, francouzského či nizozemského původu. "Mám i jedno zajímavé ruské rádio v garáži, ale manželce se nelíbí, a tak nesmí do baráku. To je také důležité hledisko, vždyť ona tu s těmi přijímači žije," usmál se zlínský nadšenec. Podle něho je většina exponátů funkčních, ale po letech je přesto třeba je znovu opravit.
Sběratelské sny prý už zlínského nadšence opustily
"Nedávno jsem koupil přijímač, takzvanou kapličku, od pražské firmy Titan, po níž touží každý sběratel. Už nemám žádnou speciální tužbu. Pokud člověk po něčem moc touží, tak se toho zpravidla nedočká a je zraněný," svěřuje se sběratel.
"Život mě vyučil, že intenzivní tužby není radno mít. Alespoň nebudete zklamaný. Ale kdyby přišel nějaký pěkný kousek, tak mě to potěší. Jenomže to je překvapení," vyznal se zlínský sběratel.
Peřina byl v roce 1990 také jedním ze zakladatelů Historického radioklubu československého, na jehož akce jezdí i Slováci a Poláci. Celkem má kolem 350 členů, kteří se scházejí několikrát do roka i s rodinami.
"Dnes už je radioamateřina pro mě do značné míry spojena s tou sběratelskou společností. Když člověk dělá tuto věc, tak si uvědomuje, že je statisticky výrazně odlišný od lidského průměru. Nechce být sám a hledá stejně postižené. Těším se, jak si sedneme k pivečku a povykládáme si," uzavřel Peřina.