Na naší mediální scéně začalo být ve vztahu k EU živo především po 16. dubnu 2003, kdy byla v Athénách zástupci vlád zainteresovaných států podepsána Smlouva o přistoupení k Evropské unii. Tato mezinárodní smlouva upravuje společné přistoupení deseti států (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) a kromě obecných ustanovení obsahuje zvláštní ustanovení pro každý jednotlivý stát.

Není asi mnoho lidí, kteří by byli ochotni byť jen prolistovat téměř 5.000 stran, které zmíněná smlouva představuje a na kterých vypočítává všechna přechodná období, výjimky, úlevy, změny a závazky, o nichž se vyjednávalo od roku 1998. S textem smlouvy se můžeme seznámit na obecních úřadech, ale pochopitelně ji najdeme i na internetu. Pokud se rozhodneme stáhnout celou smlouvu, připravme se na stahování souboru o velikosti 28,6 MB (uživatelé připojení pomocí obyčejné telefonní linky budou toto množství dat stahovat zhruba 3 hodiny). Naštěstí se lze dostat i k několika desítkám dílčích souborů ve formátech pdf či doc.

Oficiálním informačním webem o Evropské unii je server Euroskop (www.euroskop.cz), který je plně v režii Ministerstva zahraničních věcí. Kromě nezbytných údajů o historii EU, základních dokumentů, publikací a propagačních letáků zde najdeme kupříkladu i praktické informace na téma Co mi přinese vstup jako podnikateli, studentovi, spotřebiteli nebo občanovi. Naší pozornost si zaslouží i web Delegace Evropské komise (www.evropska-unie.cz). Že jste o této komisi neslyšeli? Ale kdeže, určitě ano. Stačí zmínit jméno vedoucí delegace - Ramiro Cibrián.

Výjimečným informačním zdrojem jsou stránky Euroblog (euroblog.info), o kterých jejich autor David Bureš říká: "Sháním si sám pro sebe informace o EU, které mě zajímají a byla by škoda je jen tak po přečtení zahodit, takže je píšu na Euroblog, aby pomohl i ostatním. Jde de facto o takový destilát mých znalosti, jak je postupně získávám. Před vstupem jsou to pátrání po odpovědích na otázky, které vyvolávají nesmyslně panické výkřiky eurooptimistů. Po vstupu se pravděpodobně zaměřeni změní a Euroblog bude mapovat dění v Evropské unii a stane se i více kritickým."

Jako příjemné osvěžení v poušti nekonečného množství textů působí animovaná příloha našeho magazínu Rozšíření EU, která se soustředila na názorný přehled informací o kandidátských zemích. Po najetí myší nad vybranou kandidátskou zemi se objeví informace o jménu prezidenta, reálném růstu HDP, nezaměstnanosti, hospodářství a nechybí ani informace o výsledku již proběhlých referend.

Svoji přílohu o Evropské unii má snad každý zpravodajský web a stranou dění nemohly zůstat ani internetové stránky našich veřejnoprávních médií. Kromě Českého rozhlasuČeské tiskové kanceláře se EU systematicky věnuje i Česká televize, která ve svém internetovém speciálu mimo jiné přináší také výsledky průzkumů veřejného mínění na téma Jak byste hlasovali v referendu o vstupu ČR do EU?

Jedna věc jsou otázky v průzkumech a druhá věc je přesné znění otázky v referendu. Podle Ústavního zákona 515/02 o referendu o přistoupení ČR k EU zní otázka pro referendum takto: "Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?".

Zmíněný zákon jednoznačně stanovuje, že přistoupení ČR k EU je v referendu schváleno, odpověděla-li na otázku pro referendum kladně více než polovina hlasujících. Alespoň se naši politici nemusí o nadpoloviční účast strachovat tak, jako jejich kolegové v Polsku, kde v první den referenda dorazilo k urnám jen 18 % oprávněných voličů.

Reklamní kampaň před chystaným vstupem naší země do EU začala měsíc před referendem. Nejdříve nás v televizních spotech a na reklamních billboardech "vítali ve společenství" irský počítačový expert, finská úřednice nebo řecký kavárník. Počátkem června byla spuštěna druhá fáze reklamní kampaně, která se ale místo informací omezila prakticky jen na zobrazení uzlu na modré vlajce se žlutými hvězdami spojené se sugestivní výzvou "Nezapomeňte!".

Nejen opozice vytýká vládní kampani jednostrannost. A zatímco televize, rozhlas nebo tisk mnoho prostoru pro jiné názory nenabízejí, na internetu je místa dost pro všechny názory. Zcela pochopitelně si tak své místo na slunci našly i stránky odpůrců vstupu ČR do EU. Nejviditelnějším je web Euroskeptik (www.euroskeptik.cz), jehož tvůrci se snaží vyvracet přesvědčení, že k členství v EU neexistuje žádná jiná alternativa. Soudě podle posledních průzkumů veřejného mínění se jim to však příliš nedaří. Těžko říct, zda je to kvůli špatné propagaci webu nebo kvůli absenci vhodných argumentů.