PSP je pokračovatelem veleúspěšného druhu zvaného kapesní herní konzole. To jsou vlastně následníci někdejších digiher. Z dnešního pohledu to byly jen nanicovaté plastové krabičky mizerné kvality s prakticky nulovými možnostmi. Nádherně však na nich poznáte pokrok, jakým elektronika za posledních 15 let prošla.

I původní Gameboy, kdysi neskutečný hit, vypadá vedle PSP jako archeologická rekvizita a to je ani nemusíte zapínat. Zkusme se tedy podívat na důvody, proč je PSP tak zajímavý výrobek.

Vzhled a popis PSP

Konzole již na první pohled hraje první ligu. Čelní straně zaobleného černého zázraku dominuje LCD displej s úhlopříčkou 4,3 palce (10,5cm). Ve vypnutém stavu splývá s okolním plastem a vytváří tak jednolitou lesklou plochu.

Dlouho jsem přemýšlel, co mi vlastně připomíná. Došel jsem k závěru, že jde o zmenšený volant z vozu F1. Tento pocit ve mě zesílil zvláště ve chvíli, když jsem na PSP spustil simulátor právě formulí.

Na celé konzoli svítí pouze 2 části. Jednak je to displej, jehož jas lze kontrolovat tlačítkem na spodní straně, a potom je to indikační dioda POWER. Ta je velmi chytře umístěna tak, aby ji při používání skryly prsty pravé ruky. Neodvádí proto při hře pozornost.

Na pravé straně od displeje najdeme 4 klasická ovládací tlačítka křížového uspořádání. Těm není co vytknout, neboť jsou již za tu řádku let, kdy se používají zkrátka osvědčená a nezbytná.

Zato vpravo najdeme ovladače hned dva. Dolní je všesměrový analogový ovládací prvek pro pohyb, kterému jsem nepřišel na chuť z jednoho prostého důvodu, a sice že je příliš nízko na pohodlné ovládání. Zato směrový křížový ovladač o kousek výš byl můj oblíbenec. Jednotlivá tlačítka jsou tak akorát velká a ani s větším palcem není problém zmáčknout vždy to požadované.

Kromě těchto základních ovladačů se PSP může pochlubit ještě dvěma tlačítky pro ukazováčky na horní hraně. Ty dotvářejí kompletní arzenál funkčních tlačítek a také povedený design přístroje.

Možnosti a schopnosti

V době on-line hraní by byla škoda, kdybyste si nemohli zahrát proti lidskému soupeři. Sony proto svoji nejmenší konzoli vybavilo bezdrátovou sítí. Na levém boku nalezneme přepínač aktivující právě bezdrátové připojení. Většina her potom nabízí možnost vyhledat v okolí jiné hráče a s nimi se následně utkat.

Pro připojení s počítačem slouží USB konektor na horní straně. Nejčastěji jej asi využijete pro update firmewaru konzole. Také s jeho pomocí můžete přenášet data na paměťovou kartu.

Druh karty je "překvapivě" Memory Stick Duo. Karta se vkládá do skrytého slotu vlevo. V základním balení dostanete 32MB, což rozhodně není mnoho. Většina si proto přikoupí nějakou větší, kam se vejde hudba a možná i nějaký ten filmeček.

Schopnost přehrávat multimediální obsah je další velkou devizou tohoto drobečka. Kromě zmiňované hudby a videa umí ještě prohlížet fotografie. A protože je displej dostatečně velký, bez problémů nahradí fotografické album.

Podporované hudební formátu jsou MP3, WAV, ATRAC a překvapivě i AAC (používaný na iTunes). Musíte však po koupi nahrát do konzole nový firmware (v2.0), aby tomu tak skutečně bylo. Původní verze to neumožňovala.

Oproti tomu přehrávání videa je naprostá tragédie. PSP podporuje jediný formát, který samozřejmě nemá co dočinění s běžnými DivX a MPEG kodeky. Je nutné si proto stáhnout z internetu specializovaný prográmek, který video převede. Avšak takto vytvořená videa nejsou zobrazována na celé obrazovce v maximální kvalitě. Jediná možnost, jak si užít skvěle vypadající video je zakoupit nějaký titul na UMD disku. Jejich cena si v ničem nezadá s DVD klegy.

UMD - Universal Media Disk

Na zadní straně PSP je nápadné lesklé kolečko, uprostřed kolečka nápis PSP a na horní straně konzole posuvné tlačítko. Po jeho stisku dojde k odklopení mechaniky pro UMD disky.

Asi první, co každého napadne při pohledu na malý kotouček v plastovém obalu je - tohle asi na počítači nevypálím. Je to tak. Pro přenášení dat budete muset vždy používat MS karty. UMDčka jsou pouze pro oficiální hry a filmy.

Provedení cartridge (tj. v obalu) je v tomto případě více než žádoucí, neboť se nemusíte bát si jich několik schovat na cestu do kapsy u kalhot. Díky ochraně se nepoškrábou.

Zkušenosti a postřehy

Neboť jde o přenosnou konzoli určenou především na cesty, je vybavená akumulátorem s kapacitou 1800mAh. Ten je schopen podle typu činnosti dodávat potřebnou energii po dobu pěti a více hodin. A to není vůbec špatné.

Při cestách MHD určitě zanevřete na vestavěný reproduktor. Přihlédneme-li k jeho velikost, potom musím uznale konstatovat, že hraje bezkonkurenčně dobře, ale v porovnání s dobrými sluchátky darmo mluvit. Do rušného prostředí jsou sluchátka potřeba. Navíc nebudete rušit okolosedící a kolemjdoucí zvuky řinčejícího meče nebo kvílejících pneumatik.

Displej PSP má lesklou povrchovou úpravu a vzhledem připomíná špičkové Sonyho X-Black displeje. V místnosti doma v poholí na něj krásně uvidíte, oceníte i jeho nebývalý kontrast, ale na venkovním světle však můžete mít problém.  

Co se úchopu týče, drží se konzole velmi dobře, ale trošku nejistě. Postrádá totiž nějaké větší výstupky, které by zabránily případnému vyklouznutí. Naštěstí je na levé spodní hraně poutko, za které můžete PSP připevnit na řemínek třeba k zápěstí a zbavíte se tak rizika plynoucího z tlačence městské hromadné dopravy. Přeci jen 7 500Kč je dobré nějak chránit.

Závěr

S PlayStationem Portable jsem si za těch pár dní recenzovaní užil opravdu mnoho zábavy. Nudné přejezdy po Praze se změnily ve vítanou chvilku oddechu, večer před spaním jsem se mohl v teple postele podívat na film a potkal-li jsem nějakého starého kamaráda, jednoduše jsem mu ukázal fotky z víkendové akce.

Brilantní zvuk a pěkný obraz (kdyby se jen neleskl) dělají z PSP atraktivní elektronickou hračku. Pro herní závisláky jde prakticky o povinnost, pro ostatní o zajímavost, kterou doporučuju vyzkoušet.

A poměr cena/výkon? Osobně bych označil jako chvalitebný. Kouzlo přenosné konzole se vším všudy za oněch sedm a půl tisíce opravdu stojí. Než si ji nebo někomu jinému pořídíte, určitě se zamyslete nad následnými výdaji za hry (přibližně 2000 Kč) a filmy (videa na UMD stojí do 1000Kč, přestože na západě je cena o cca polovinu menší). Tam již dobrý poměr užitnosti značně zaostává. Ostatně někde výrobce vydělávat musí.