První usvědčení ze sdílení souborů na P2P síti už máme za sebou. William Trowbridge a Michael Chicoine se k narušování autorských práv přiznali. Jejich provinění v krátkosti spočívá ve faktu, že ostatním uživatelům poskytovali kopie audio, video a softwarových děl.

Jednou z prvních mimořádně úspěšných výměných sítí založených na P2P pravidlech byl Napster. Díky jeho rapidně se zvyšující oblibě a ještě rychleji vzrůstajícím počtu uživatelů nemohlo dojít k ničemu jinému, než že byl jeho provoz násilně ukončen.

Zábavní průmysl v Napsteru spatřoval velkou hrozbu a označoval jej za hlavní příčinu rozmáhajícího se pirátského kopírování souborů a upadajících prodejů audiovizuálních děl.

Kontrolovat a vydělávat

Filmové a nahrávací společnosti jsou primárními viníky kriminalizace peer-to-peer sítí. Jejich snaha potlačit P2P systémy se minula účinkem, neboť tyto sítě (jmenovitě Grokster a StreamCast) byly americkým soudem označeny jako naprosto legální (San Francisko, září 2004).

Hranici legálnosti P2P softwaru totiž následně určí až sám uživatel, neboť P2P sítě jsou velmi dobře použitelné jak ke sdílení a rozesílání vlastních fotografií z dovolené, ale také k překotnému porušování autorských práv vyplývající z neoprávněného poskytování autorských děl.

Věty Michaela Weisse ze společnosti StreamCast Networks hovoří za vše:

"Old media always tries to stop new media. When they can't stop it, they try to control it. Then they figure out how to make money and they always make a lot of money."   

"Stará média se vždy snaží zastavit nová média. Jestliže je nemohou zastavit, pak je chtějí kontrolovat. Poté se na nich snaží vydělat a většinou vydělají mnoho peněz."  

Hlasujte na konci článku:
Orientujete se v problematice peer-to-peer sítí?

Nelegálnost P2P

Co činí distribuční systém založený na P2P pravidlech "nelegálním" jsou jeho uživatelé - ne tvůrci.

Ponoříme-li se do jádra celé věci hlouběji, zjistíme, že P2P síť nevyžaduje ke svému provozu jakýkoliv jiný počítač, který by data dále rozesílal. Její základy jsou zcela jiné a dá se říci, že i geniální, protože ke spuštění výměny dat postačují dva naprosto běžné počítače a rychlé internetové připojení, abyste například kolegou nasdílený CD disk "netahali" dva dny...

Nejsem odborníkem na autorská práva, ale pokud toto CD nahrál váš kamarád a poskytuje je přes P2P dále, mělo by být vše v pořádku a řečeno internetovou hantýrkou sosejte dle libosti. Jestliže jej ale natočila Madonna a vy její dílko nasdílíte = zdarma poskytnete dalším několika miliónům uživatelů, přijde tato dáma (možná) o hezkých pár miliónů dolarů díky nižšímu prodeji originálních nosičů a vy se tak vystavíte soudnímu stíhání stejně snadno jako dva výše zmínění Američané.

Budoucnost sdílení

Existence výměnných sítí a jejich používání v budoucnu je velmi pravděpodobné. Společnosti se pouze musí dohodnout, kterak je budou kontrolovat a zpoplatňovat. V současnosti se projednávají standardy týkající se DRM (Digital Rights Management), jež budou obsahovat práva pro stahování a přehrávání autorských děl.

Derek Broes, ze společnosti Microsoft , ostatně říká toto:

"Sdílení souborů je vrcholkem ledovce", a s čímž nelze jinak než souhlasit.