Virtuální realita skryta v brýlích nasimuluje pacientovi stresovou situaci, která je velmi reálná a pacient se s ní musí umět postupně vyrovnávat. Tato terapie vychází z poznatků psychologie a tzv. expoziční terapie, při které psycholog pacienta postupně a opakovaně vystavuje zdroji úzkosti.

Psycholog nemůže vzít pacienta do letadla

Problémem při současných terapeutických metodách je to, že ne všechny situace lze jednoduše, bezpečně a levně simulovat. Tyto metody jsou založeny hlavně na představivosti. Ve virtuálním světě si ale člověk nemusí nic představovat.

„Je strašně jednoduché pacientovi donést pavouka, ale pro lékaře je nereálné ho vzít do padesátiposchoďové budovy nebo do letadla, to nasimuluje právě virtuální realita,“ říká Peter Tomašovič z MindBoxu a dodává:

„Například při strachu z výšek jsme vytvořili sérii scénářů, kdy pacient v přítomnosti psychologa postupuje od nejnižší výšky stále výše. S brýlemi na očích je vystaven situaci, kdy například stojí na výškové budově nebo jede vysokým výtahem a může si nastavovat výšku. V případě paniky psycholog zasáhne a uklidní pacienta. Díky této velmi realistické terapii většina našich pacientů pociťuje menší strach, mají tak menší omezení v životě a cítí se lépe.“

Tento nápad pomáhat lidem s fobiemi vznikl jak jinak než u piva s přáteli, kteří se živí právě psychologií. Pacientovi lze díky této expoziční metodě pomoci už za 10-15 týdnů.

V soukromé ordinaci stojí jedno sezení zhruba 800 Kč. Ve státních zařízeních záleží na cenách jednotlivých psychologických ordinací.

Stejně tak fungují i ostatní aplikace, například pro trénink mluvení před lidmi, kdy si klient může vyzkoušet, jaké to je stát například před místností plnou lidí. Léčba fobií a úzkostných stavů ve virtuální realitě je interaktivní a "ponořující" nástroj, který je zcela pod kontrolou psychologa.

Zkušenost pacienta

Například Dita Tuháčková se od dětství bojí výšek. Fobie ji ale začala omezovat až nyní v dospělém věku, kdy poměrně často a ráda cestuje. „Nejhorší je pro mě letadlo. Každý se chce koukat z okýnka, já trpím. Točí se mi hlava a je mi zle,“ tvrdí mladá žena s tím, že tento projekt jí ale nesmírně pomohl. Simuluje jí výjezd venkovním výtahem. „Už třetí týden sem chodím buď denně, nebo ob den třeba jen na pět minut a musím říct, že to funguje. Začínala jsem na dvou metrech nad zemí, nebylo to vůbec příjemné, a teď už jsem v patnácti metrech, a dokonce se i občas podívám dolů na silnici a na auta. Už se tolik nebojím,“ tvrdí Dita.

Díky speciálním brýlím se pacientovi nasimuluje například výhled z výškové budovy.

Díky speciálním brýlím se pacientovi nasimuluje například výhled z výškové budovy.

FOTO: Novinky

Výzkum trvá již 20 let a terapie jsou velmi účinné. „Na klinickém výzkumu spolupracujeme s Univerzitou Komenského v Bratislavě, Univerzitou Palackého v Olomouci, technické testování provádíme v pražském ateliéru Rebel and Glory. Pilotní testování probíhá u vybraných psychologů,“ říká Peter Tomašovič a dodává, že i když zatím nemají k dispozici čísla, tato metoda na testovaném vzorku dokazuje, že řešení léčby pomáhá. „Psychologové jsou nadšení, protože jim to zjednodušuje práci,“ tvrdí Tomašovič.

Jiná odvětví

Tato technologie má kromě terapie využití také v oblasti rozvoje lidských zdrojů a profesního tréninku. Pro uvolnění pacienta slouží například relaxační moduly, které ukazují abstraktní scény s poklidnou hudbou nebo třeba vesmírné vizualizace.

„Virtuální a rozšířená realita jako obor není v České republice ještě na takové úrovni jako třeba v USA, ale české firmy si už její využití začínají uvědomovat. Za pár let budou například významné architektonické, medicínské nebo průmyslové projekty bez virtuální nebo rozšířené reality nemyslitelné,“ říká Gabriela Teissing z české firmy Rebel and Glory.

Virtuální realitu lze v praxi kromě terapií využít například ve stavebnictví, průmyslu, architektuře, ale také v oblasti rozvoje lidských zdrojů a profesního tréninku. Tyto technologie se používají tam, kde práce v reálném prostředí není možná. Buď takové prostředí ještě neexistuje, nebo je nebezpečné – například u nácviků v medicíně, armádě či u policie. Virtuální realita vizualizuje neexistující prostředí, ale v praxi je často využívána také rozšířená realita, která vizualizuje objekty v reálném prostředí. Známe ji z televize nebo z mobilů. Tyto technologie umožňují za zlomek ceny vyzkoušet funkčnost dopředu.