Článek
Společnost, založená krátce po druhé světové válce, měla vždy pověst inovátora, byť někdy prošlapávala i slepé vývojové cesty. Z laboratoří Sony vzešly například obrazovky sytému Trinitron (1968), dlouhá léta špička ve světě televizní techniky, nebo osobní přehrávač Walkman (1979). Spolu s nizozemským Phillipsem se společnost na přelomu 70. a 80. let podílela také na vývoji kompaktního disku, v roce 1994 pak konzole PlayStation znamenala převrat na trhu počítačových her.
Ve svých počátcích přitom byla společnost, založená inženýrem Masaruem Ibukou a fyzikem Akiem Moritou, jen jednou z mnoha dílniček, zabývajících se v Tokiu a okolí opravami domácích spotřebičů. Firma se původně jmenovala Tokyo Tsushin Kogyo (Tokyo Telecommunications Engineering Corporation) a postupem času zaměstnávala 20 lidí. Její první vlastní produkty, elektrický hrnec na vaření rýže a ohřívací dečka, ale ještě žádnou "díru do světa" neudělaly.
Brzy se ale společnost začala rozrůstat, její zakladatelé totiž vycítili příležitost, kterou nabízela pomalu se rodící oblast domácí elektroniky. Už v roce 1950 tak přišel první kotoučový magnetofon a o čtyři roky později firma získala licenci na výrobu tranzistorů, vynalezených v USA. V květnu 1954 byl na trh uveden první japonský tranzistor a v následujícím roce také první tranzistorové rádio, nazvané TR-55, na přelomu 50. a 60. let se pak objevil i první přenosný televizor.
Černobílý přístroj už nesl na typickém místě pod obrazovkou jméno Sony, které tokijská firma přijala v roce 1958. Název vznikl spojením latinského "sonus", které je kořenem anglických slov "sound" (zvuk) či "sonic" (zvukový), a slovního spojení "sonny boy", které se v Japonsku té doby používalo pro označení mladého a svobodomyslného člověka s průkopnickým duchem. Navíc znělo dobře uším zákazníků v Americe, kde se firma už na začátku 60. let založila svou pobočku.
Sony si během své sedmdesátileté historie vždy zakládala na vývoji a zavádění inovací. "Sony se stalo cadillakem v elektronice," říkal Akio Morita, který jako konstruktér sám stál za řadou z novinek. Až fanatická snaha o dokonalost ale někdy vedla k obchodnímu neúspěchu. Příkladem může být videosystém Betamax, představený v polovině 70. let, který kvůli licenční politice prohrál souboj s konkurenční VHS - přestože výrobek Sony nabízel vyšší kvalitu obrazu.
Podobně Sony dopadla v novém století v případě paměťových karet. Koncem 90. let se představila řada druhů a tokijský výrobce prosazoval svůj Memory Stick, všeobecně přijatým standardem se ale stal formát SD Card, který dnes využívají i zařízení od Sony. Naopak nedávný "souboj" o vysokokapacitní verzi obrazového disku DVD vyhrál Blu-ray, vyvinutý Sony ve spolupráci s Philipsem, zatímco konkurenční HD DVD od Toshiby v roce 2008 skončil.
Japonský gigant se nezaměřuje jen na výrobu elektroniky, ale patří i k významným hráčům na poli zábavy, a to nejen v případě počítačových her. Koncem 80. let firma získala filmová studia Columbia Pictures (nyní Sony Pictures), už o dvě dekády dříve vstoupila do hudebního byznysu, kde nyní působí společnost Sony Music (navazuje na americkou CBS a německou BMG). Do skupiny patří i Sony/ATV Music Publishing, mimo jiné vlastník práv na skladby Beatles a Michaela Jacksona.