Muži se například častěji než ženy seznamují či komunikují s neznámými lidmi a následně se s nimi bez jakékoli předchozí zkušenosti či zjištění dalších informací scházejí.

V reálném chování jsou to muži, kteří na internetu provozují více rizikových aktivit, mají vůči nim větší toleranci, ale cítí se přitom bezpečněji a méně ohroženě.
Tento pocit posiluje skutečnost, že přes internet nemůže přijít fyzické napadení.

Posiluje je v tom ale i stereotyp, že jsou silnější než ženy, a to i v prostředí internetu. Domnívají se, že s problémem, pokud by se vyskytl, si snadno poradí. Jsou přesvědčeni, že na internet nedávají nic, co by se dalo zneužít proti nim.

Ženy si přitom více myslí, že jsou oběťmi (31 %), muži se více považují za agresory (40 %). Žena je vnímána spíše jako oběť vzhledem ke své citlivosti a také proto, že je považována za častější oběť sexuálního obtěžování, případně je vnímána jako více provozující rizikové chování (například vyvěšování polonahých fotek apod.)

Skrytá rizika  

Mladí muži i ženy si uvědomují, že na internetu může číhat nebezpečí, mají však dojem, že jich se to netýká. Na internetu se cítí bezpečně polovina jeho uživatelů, dalších 37 procent se cítí bezpečně „tak napůl“. Jsou přesvědčeni, že vědí, co mají případně dělat s problematickou situací.

Zkušenosti s drobnější kyberšikanou má přitom prakticky každý – muži a ženy se příliš neliší ve zkušenostech s tímto problémem.

Přitom pětina (20 %) mladých uživatelů internetu přiznala, že někomu poslala video či fotku, kde byli polonazí. Zdůvodnili to tím, že to byli známí, přátelé, a ti „by to přece nikdy nezneužili“. Kolem 22 % respondentů má zkušenost s tím, že se jim někdo naboural do e-mailu nebo profilu na sociální síti.

Patnáct procent respondentů a respondentek má zkušenost s tím, že se za ně někdo vydával na sociálních sítích, více než třetina dotázaných dostala někdy SMS s nemravným návrhem od neznámého čísla, častěji ženy.

Jiná identita

Celkovou zkušenost s vystupováním pod falešnou identitou mají signifikantně více muži (51 procent) než ženy (37 procent). Nejčastěji si lidé mění věk a až poté vystupují jako fiktivní osoba, osoba jiného pohlaví, případně osoba z blízkého okolí.

Změna především věku a pohlaví nebo dokonce i vydávání za fiktivní osobu nemusí být motivovány pouze touhou si z někoho vystřelit, na chvíli opustit to, čím jsou v „realitě“, někdy jde o snahu být na internetu anonymní, případně získat přístup do věkem omezených internetových aktivit.

Zajímavostí je, že za opačné pohlaví se častěji vydávají muži (22 %) než ženy (10 procent). Jenže současně u poloviny uživatelů internetu ve věku osmnáct až devětadvacet let má k jejich počítači přístup jejich partner a současně není jejich počítač dostatečně chráněn.

Výzkum shrnuje, že přestože je pravděpodobně téma kyberšikany aktuálnější pro mladší lidi, ukázalo se jako důležité i pro lidi kolem třicítky. Tuto skupinu je třeba na možná rizika upozorňovat.

Jedná se o lidi, kteří na rozdíl od současných teenagerů celou dobu nevyrůstali s počítači a mobilními telefony a prakticky nikdy v rámci školní docházky nebyli upozorňováni na rizika kyberprostoru a možnou prevenci kyberšikany.