Článek
Codename Gordon
Half-Life 2 je asi nejočekávanější hrou tohoto roku a hype (marketingový ruch) okolo ní je podle toho nadmíru vysoký. Další věcí, která by jej měla ještě trochu více povzbudit, je vydání dvojrozměrné plošinovky ve stylu původního Half-Lifu s Gordonem Freemanem, kterého si možná pamatujete jako vědce-hrdinu z prvního dílu, v hlavní roli. Jelikož za hrou stojí nikdo menší než samotný tým Valve, pak o její kvalitě nelze pochybovat, jsou zde však jisté zádrhele, které kazí stoprocentní dojem.
Jak jsem již tedy řekl, Codename Gordon je 2D plošinovka nebo-li arkáda, o jejíž originalitě lze s úspěchem pochybovat pouhým srovnáním s etalonem této kategorie - hrou Abuse. Daleko větším tahákem jsou ale reálie: vousatá postavička v oranžovém overalu s nezaměnitelnými brýlemi s tlustými obroučkami coby "supervědec" Gordon Freeman, páčidlo jako první zbraň, na níž narazíte a samozřejmě všechna monstra se svými typickými projevy, jak je známe z původního Half-Lifu. Nutno však podotknout, že ztrátou jedné dimenze se někam vytratila původní tísnivá a místy i hororová atmosféra, kterou zde nahradila jistá "arkádovitost" nebo "komiksovost".
To ale není to nejhorší, co lze hře vytknout. Docela nemile mě překvapily hardwarové nároky - s Pentiem taktovaným na 500 MHz byla hra téměř nehratelná a jakoby celá ponořená do medu, na 2GHz počítači už jakž takž slušně běžela. Zcela jistě za to mohou nároky prostředí, v němž je hra Codename Gordon stvořena, to ovšem nemění nic na faktu, že už za dob procesorů 286 existovaly stejně graficky zdařilé hry, které se i tehdy chovaly absolutně svižně.
Mám tak docela obavy, aby se nejednalo o jakousi předzvěst hardwarových nároků Half-Life 2, které asi budou pro mnoho pařanů znamenat vynucený upgrade jejich miláčka. Můj verdikt tedy zní: pokud máte výkonný počítač s rychlým připojením, pak si Codename Gordon můžete ukrátit čekání na Half-Life 2, pokud ne, obloukem se mu vyhněte a raději zapátrejte v archivech po nějakých starších peckách.
Savage Wheels
Stejnou popularitu, jakou si vydobyl Half-Life mezi 3D akčními hrami, získalo i Destruction Derby mezi automobilovými simulátory. A proto není divu, že bylo jen otázkou času, kdy se objeví její freewarové zpracování a kdy vám o něm přinesu stručnou zprávu. Až dodnes.
Princip předlohy i vzoru není myslím nutné nikterak hlouběji rozvádět, jde jen o to narážet do vozu svého protivníka tak, aby on skončil v plamenech dříve než vy. Veškerá další pravidla už jsou jen drobnosti, hlavní je jen agresivita s níž se dokážete prosadit.
I zde musíme výměnou za nulovou cenu oželet jeden rozměr a spokojit se s pohledem na arénu shora, kde auta vypadají jako různobarevné obdélníky.
Ke všem takovýmto hrám se dá říci v podstatě totéž: mohou dobře posloužit jako jednorázové "léky" na akutní dlouhou chvíli, z hlediska dlouhodobé zábavnosti to s nimi není nikterak slavné.
The Line Continues
Před časem se v Hrej a neplať objevila jedna celkem obskurní, ovšem velice originální hra s názvem The Line. A jak to už tak bývá, pokud je hra úspěšná, následuje její pokračování, které se snaží vytěžit co nejvíce z osvědčeného herního principu za přidání nových grafických a zvukových propriet, případně jinými drobnými vylepšeními.
The Line není výjimkou, protože světlo světa spatřilo její druhé pokračování s výmluvným názvem The Line Continues. Pojďme se tedy podívat, co obnáší. Stejně jako v předchozím případě je i tady podstatou všeho linka, čára, která se táhne středem obrazovky a odzadu (vlastně zleva) pomalu odhořívá. Hlavní hrdina, který je s čárou neodmyslitelně spjat, jelikož je vlastně její součástí se na ní snaží neustále udržet, do cesty jsou mu však kladeny různé nástrahy.
Já vím, vypadá to celkem fádně, ale jakmile hru uvidíte, jistě mi dáte za pravdu, že se v dnešní "krizi nápadů" jedná skutečně o něco originálního.
Nejasnosti ohledně stahování, instalace nebo hraní her? Čtěte tento článek.
