Díky internetu a novým technologiím dnes ve světě za pár desítek hodin vznikne stejný objem informací jako donedávna za celé lidské dějiny. Zrychlil se sice informační tok a rozšířila distribuce, ale zároveň je stále obtížnější vybírat relevantní informace. „Potvrdilo to nedávné zveřejnění tajných dokumentů z Afghánistánu serverem WikiLeaks. Pentagon měl stejné problémy jako média najít důležitá data a zanalyzovat je a problém je tudíž univerzální“, připomněl Densmore.

Novinovému zpravodajství podle něj zvoní hrana a noviny budou více analytické. Pokles jejich nákladu to ale nezadrží, přičemž spásu Densmore nespatřuje ani v nových iPadech, kde i Murdoch vidí možnou budoucnost svých novin, neboť jimi lze snadno „listovat“ jako v papírovém deníku. „Připouštím ale, že by noviny na tabletech mohly přežít,“ řekl Densmore a dodal, že někteří vydavatelé v USA zvažují, že je budou předplatitelům rozdávat.

Nová zpráva se podle Densmora okamžitě stává volnou komoditou, důsledné prosazování autorských práv není možné. Takové informační prostředí ji ale rozmělňuje a ona se stává obecným výkřikem v záplavě šumů volně šířených zadarmo komerčními weby a dalšími médii, která podle návštěvnosti vydělávají z reklamy.

Vyzývá ke kultuře účasti za poplatek

Takový způsob profitování je i přes cílenou reklamu neudržitelný, stejně jako celý systém, zní Densmorovo přesvědčení. Roli podle něj mimo jiné hraje rostoucí povědomí čtenáře o jeho ceně. Jednotícím jmenovatelem je ale společný zájem všech, tvrdí Densmore, který by měl rád budoucí zpravodajství na internetu zastřešené mechanismem, z něhož by těžili všichni.

Předpokládalo by to vznik jakési informační základny, která by zahrnovala různá média a k níž by měli přístup předplatitelé, přičemž vstupní poplatek nemusí být vysoký. K autorům a vydavatelům by platby šly podle nějakého dohodnutého klíče. Samotný systém by nebyl výdělečným podnikem, respektive peníze, které by vygeneroval, by se do něj vracely.

Podle Densmora by se žádnému vydavateli nevyplatilo zůstat zcela mimo takový mechanismus. Navíc by mohli být přímo zainteresováni i příjemci zpráv tím, že by se stali podílníky v konsorciu spravujícím systém. Uživatelské prostředí by k tomu bylo individuálně nastavitelné.

Densmore to nazývá kulturou účasti a systém přirovnal k jednotícímu bankovnímu systému VISA. Na dotaz Novinek, kdo by ručil za to, že se po letech z mechanismu nestane akciová společnost s cílem generovat a maximalizovat zisk, jak se to stalo u VISA, odpověděl, že by záruky měla převzít vláda, rozhodně by však neměla mít kontrolu.