Můžete se na úvod našeho e-mailového rozhovoru představit? Kolik je vám let, kde studujete, pracujete...

Je mně dvacet let a studuji druhým rokem technický obor na Karlově univerzitě v Praze. Víc vám pochopitelně říci nemohu.

Jak jste se dostal k hackování?

Vlastě ani nevím, přišlo to nějak samo, a to hned, jak jsem se posadil před monitor počítače s přístupem na internet. Původně jsem sice chtěl pochopit, jak celosvětová pavučina funguje, ale stále více jsem toužil prolomit zabezpečení mnoha serverů, až se z toho stala posedlost. Je to droga jako každá jiná.

Kolik máte zářezů na hackerské pažbě?

Já to takto neberu. Jsem součástí skupiny hackerů, kteří nemění obsahy webových stránek. My pronikáme do cizích systémů za úplně jiným účelem. Naše tvrdé jádro v Nizozemsku o sobě tvrdí, že pátráme po elektronických informacích, které se pak snažíme výhodně prodat. Před první válkou v Perském zálivu v roce 1991 se nizozemským kolegům podařilo zjistit přesné datum zahájení leteckého útoku na Bagdád, ale iráčtí agenti tajné služby jim nevěřili. S tímhle já ovšem nemám nic společného, protože v té době jsem měl pochopitelně úplně jiné zájmy.

Do kolika počítačů na internetu máte nelegální přístup? Který operační systém se nejsnáze nabourává?

Po celém světě mám přístup asi do patnácti serverů, převážně na bázi Linuxu. Z toho v pěti případech jsem administrátorem, takže je mám plně pod kontrolou. Nejedná se sice o nijak významné weby. Používám je pouze jako mosty, ze kterých útočím na mnohem významnější servery. Je to výhodnější, protože se mnohem hůře v bludišti počítačových sítí hledá útočník.

Myslíte si, že by hackeři jednou mohli ohrozit stabilitu celosvětové počítačové sítě?

Pokusy v tomto roce zde už byly. Určitě to jednou přijde. V internetu hlasitě tiká časovaná bomba. Otázky bezpečnosti v tomto oboru jsou totiž ještě v plenkách. Až do potopení Titaniku se také na bezpečnost cestujících příliš nehledělo. Něco podobného určitě jednou přijde i v tomto virtuálním světě, a pak se názor na bezpečnost bude muset také změnit. Hackeři jsou veřejnosti prezentováni jako počítačoví piráti, kteří napadají internetové stránky. To je ovšem pouze špička ledovce. Mnohem více hackerů něco podobného vůbec nedělá. Prostě máme do cizího systému pouze přístup, a to třeba i několik let.

Mohl byste našim čtenářům odhalit něco z tajemné kuchyně hackingu?

No... většinou se jedná o postupech, které se dají velmi těžko popsat, i když čeština toho umí hodně. Někdy je nutné spojit technologii s takzvaným sociálním inženýrstvím, takže od všeho něco. Základem je pochopitelně získat co nejvíce dat, z nich pak vytipovat případné slabiny. Jedná se většinou o informace technické, jako například typ operačního systému, služby, které nabízí, verze aplikací a mnoho dalšího. Někdy pomůže i osobní znalost administrátora vzdáleného systému a jeho přístup k práci.

Udržujete kontakty s některými českými hackery?

V Čechách není, a pokud je mi známo, tak ani na Slovensku neexistuje žádná organizovaná hackerská skupina. Je sice pravda, že určité aktivity lze pozorovat v zákulisí slovenského serveru www.hysteria.sk. Tam se jedná pouze o společenství lidí se zájmem o počítače, aniž by tím nějak organizovaně škodili.

Jak dlouho ještě budete provádět tuto nelegální činnost?

Máte pravdu, že někdy opravdu stojím na pokraji zákona, ale nepřeháním to. Určitě vím, že s tím jednou přestanu. Teď v době studií mám dostatek volného času a také nemám žádnou vážnou známost, takže většinu peněz investuji do připojení k síti. Ovšem v poslední době již na sobě pozoruji jistý, jak bych to řekl, posun či zlepšení. Když totiž objevím na cizím serveru nějaký bezpečnostní problém, raději než toho zneužít upozorním administrátora na chybu. Tak snad nebudu tak špatný.

Co poradíte počítačovým administrátorům, kteří mají problémy s hackery?

Především pevné nervy a železnou trpělivost. Problém totiž většinou není v nich, ale v softwaru, který používají. Chyby v programech byly, jsou a stále budou. Když už se konečně u nějaké aplikace podaří všechny mouchy vychytat, objeví se nová verze a kolotoč začíná opět od začátku. Dokonce se dá říci, že jestliže někdo o svém programu tvrdí, že žádné zneužitelné chyby neobsahuje, tak je situace o to horší, že obsahuje chyby, o kterých se ještě neví.