Funkce operačních pamětí je dnes známá nejspíš všem uživatelům počítače, především s diskuzí na téma „rozumné minimum pro OS Windows Vista“, vyskytující se na každé webové stránce o počítačích, povědomí zásadně narostlo. Abychom mohli pochopit rozdíl mezi druhou a třetí generací, musíme však k matné představě přibrat i nějaké konkrétní poznatky.

Paměti DDR – charakteristická čísla

Základem je značení odrážející rychlost (frekvenci) daného paměťového modulu. Oficiální značení vychází z propustnosti udávané v MB/s, kterou můžeme vypočítat z pracovní frekvence vynásobením osmi. Například paměti DDR1 frekvence 400MHz jsou označovány jako PC-3200, paměti DDR2 frekvence 800MHz nesou značení PC2-6400. V prvním případě je tedy teoretická propustnost pamětí 3200MB/s, ve druhém 6400MB/s.

V případě pamětí DDR2 sdružení JEDEC, organizace připravující jednotlivé standardy, vydalo specifikace pro paměti rychlostí 533MHz, 667MHz a 800MHz. Třetí generace je specifikována pro frekvence 1066MHz, 1333MHz a 1600MHz. Možná však víte, že DDR2moduly pořídíte i s pracovní frekvencí až 1200MHz, jak je to možné?

Paměťové moduly DDR2 by měly dle specifikací pracovat s napětím 1,8V. Vzhledem k výrobnímu procesu však nejde o maximální napětí, které moduly snesou, a jak známo, s vyšším napětím je možné dosáhnout i vyšší pracovní frekvence. Proto existují i modely pamětí nad rámec regulí JEDEC určené pro nenechavé taktovače a nadšence. Ty pracující pod napětím až 2,35V, ale je potřeba náležitě je chladit, neboť na tom závisí jejich životnost.

Postoupíme o krok dopředu k DDR3. Tyto moduly jsou určené pro provoz při napětí 1,5V. K dosažení vysokých frekvencí tedy nepotřebují vysoké pracovní napětí, čímž se sníží spotřeba modulů a zároveň vyzařované teplo. DDR3 jsou proto mnohem úspornější – první viditelný klad nových pamětí.

Otázka frekvence a propustnosti

Šikovnější čtenáři si jistě spočítali, že paměti DDR3 pracující na frekvenci 1600MHz mají datovou propustnost až 12800 MB/s, slabší 1333MHz zvládají taktéž solidních 10666 MB/s. Otázkou tak je, zda je nám tak vysoká datová propustnost k něčemu dobrá, dokáže jí procesor vůbec využít?

Paměti DDR3 zatím používá jen Intel, AMD dnes nenabízí desky s jejich podporou, zaměříme se proto čistě na platformu většího výrobce. Přenos dat u procesorů Core2 Duo zajišťuje sběrnice s frekvencí 800 až 1333MHz, u nových procesorů to bude 1600MHz. Hodnoty to jsou však efektivní, jde o čtyřnásobek reálné frekvence, tzv. Quad Pumped. Nejefektivnější přenos dat probíhá v případě, že paměti pracují synchronně se sběrnicí (a tedy i procesorem).

Máme-li procesor na sběrnici 1333MHz, například Core2 Duo E6750, sběrnice tedy pracuje na reálné frekvenci 333MHz. Paměti DDR2 667MHz efektivně (reálně 333MHz), jsou proto ideální volbou pro takový procesor. S rychlejšími pamětmi můžete dosáhnout zvýšení výkonu jako celku, ale nikdy nedosáhnete vyšší efektivity na takt. Pro drtivou většinu počítačů s procesory Intel Core2 tak stačí bohatě paměti PC2-5333, tedy DDR2 667MHz, které se svými 5,3 GB/s rozhodně systém nebrzdí.

DDR3 - ano či ne?

Mohlo by vypadat, že paměti typu DDR3 nemají na světě opodstatnění, když je nejvýkonnější procesory nepotřebují. Musíme tak myslet dopředu, nadčasově. Jejich brzké uvedení v době, kdy ještě nejsou potřeba pomalu sníží prodejní ceny (pár lidiček co si je koupí se vždy najde), a až dorazí nové procesory s rychlejší sběrnicí a paměťovým řadičem nikoliv na desce, ale přímo na procesoru (jako AMD), potom začne být třetí generace aktuální, ale především cenově dostupná.

Je tu ještě jedna skutečnost, kterou jsem celou dobu zamlčoval. DDR3 umožňuje výrobu paměťových čipů s vyšší kapacitou, konkrétně 16GB na jeden modul s 16ti čipy. Pro běžného uživatele limitovaného operačním systémem to nezní příliš lákavě. Benefitovat z toho budou především nové servery, které osazené jedním čtyřjádrovým procesorem ponesou například 64GB paměti. Přitom něco takového před třemi lety znělo jako bláznivá Sci-Fi.