Město, kde auta nepotřebují řidiče: DARPA Urban Challenge 2007

Už jste někdy zahlédli automobil bez řidiče, který zastaví u křižovatky na stopce, pustí vůz projíždějící po hlavní silnici, načež se za něj zařadí a odfrčí z dohledu maximální povolenou rychlostí? Potom jste ještě neviděli počítačem řízené speciály účastnící se soutěže robotizovaných vozidel.

Federální agentura pro vývoj a výzkum ve službách ministerstva obrany se zkratkou DARPA pořádá stejnojmenný závod z čistě racionálních důvodů. USA se snaží vyvinout vojenská vozidla neřízená člověkem, která by armáda nasazovala na nebezpečné mise. Nikoho tak nemůže překvapit, že vozy účastnící se DARPA Challenge využívají k navigaci služeb GPS.

Předchozí dva ročníky závodu vedly po pouštní trati o délce 228, respektive 211 km. Prvního ročníku v roce 2004 se účastnilo patnáct motorových vozidel, avšak ani jedno neprotnulo cílovou pásku. Prémie milión dolarů tak zůstala nevyplacena. Pořadatelé přirovnali závod k prvnímu letu bratří Wrightových, kteří sice taktéž neletěli daleko, nicméně ukázali světu, že je to možné.

O rok později dokázaly na podobném úseku závod dokončit hned čtyři vozy. Podle pravidel navíc musely trasu projet nejpozději do deseti hodin od startu. Vítězem se stal VW Touareg ve službách Stanfordské university, který projel trasu průměrnou rychlostí 30,5 km/h a svým konstruktérům zajistil prémie 2 milióny dolarů.

Letošní ročník byl převratný hned z několika důvodů. Poprvé se měl uskutečnit na silnicích v "obydlené" oblasti, vozy musely jezdit podle platných dopravních předpisů státu Kalifornie a počet účastníků vzrostl na 89. Do hlavní soutěže se z kvalifikačních jízd probojovalo jen 11 vozů. I to svědčí o velké náročnosti úkolu.

Finále se jelo na vojenské základně George Air Force Base, kde americké námořnictvo nacvičuje operace v obydlených oblastech. Automobily bez řidiče tam čelily nástrahám čtyřsměrných křižovatek, blokovaných silnic, a především dopravnímu ruchu tvořeného padesáti civilními vozy. Trasa měřila 96 km, na které byl stanoven časový limit šesti hodin.

Vozidla jsou do závodu posílána postupně v dvouminutových intervalech, aby se na trati mezi sebou míjela nejen na křižovatkách. Do výsledného času se taktéž započítávají různé penalizace a prostoje vozidla na trati. I proto jsou oficiální výsledky vyhlašovány s denním odstupem. Porota musí nejdřív vyhodnotit všechna dostupná data.

Hned po startu se některá vozidla navzájem předjíždí. Rychlost je sice omezena na 30 mil za hodinu, avšak pokud automobil začne jednou předjíždět pomaleji jedoucí vůz, ten nesmí bránit v předjíždění a zrychlovat. Deset z účastníků finálního klání jsou osobní vozy, jediný tým Oshkosh Truck osedlal vojenský nákladní dvounápravový speciál, který je ve srovnání s ostatními skutečným obrem.

Na startu se potýkal s problémy "Boss" týmu Tartan racing. Dle vyjádření člena týmu byla jeho technika zmatena nedaleko stojícím televizním přenosovým vozem. Problém však vyřešili a pickup pokračoval v závodě. Už v kvalifikaci skončily některé týmy kvůli rebelující technice. Například "ALICE" soutěžící za tým Axion Racing narazila při kvalifikační jízdě do projíždějícího automobilu na křižovatce. Podle týmového vyjádření měla kamera problém rozpoznat tmavomodrou barvu karoserie. ALICE tak bude v historii zapsána jako první roboticky řízený automobil, který narazil do auta řízeného člověkem.

O horké chvilky během závodu nebyla žádná nouze. Pokud nepočítáme "Desert Tortoise", který po startu udělal čelem vzad a pokusil se najet na rozhodčí (musel být restartován), největší pozornost strhl tým Oshkosh Truck, jehož "TerraMax" najel na obrubník a v následném manévru trefil zeď budovy. O vzrušení se postaral i "Talos" týmu MID, který při předjíždění konkurenčního vozidla "Skynet" svého soka naboural.

Nejvíc sledovaným soutěžícím byl bezesporu "Junior", nástupce vítěze druhého ročníku závodu DARPA Challenge. Už od začátku bylo jasné, že bude velmi, velmi rychlý. Junior by svými výkony strčil do kapsy kdejakého řidiče.

Výhru mu nakonec vyfoukl "Boss" týmu Tartan Racing a svému týmu tak vyhrál 2 milióny dolarů. Junior skončil hned za ním na druhém místě, které bylo dotované jedním miliónem, jako třetí byl oceněn tým Victor Tango, respektive jejich vůz "Odin" a vyinkasoval odměnu půl miliónu.

Můžete namítnout, že závody za účelem sestrojení roboticky řízeného armádního vozidla nepřináší lidem žádný užitek. Není to pravda. Soutěže se účastní soukromé týmy tvořené převážně vysokoškolskými studenty a profesory, které podporují významní výrobci v oboru osobní dopravy a počítačů. Výzkum věnovaný autopilotům se potom přenáší i do výroby třeba jako asistenční systém parkování nebo systém udržování bezpečného odstupu.

S přihlédnutím k faktu, že se konal teprve třetí ročník závodu, je až neuvěřitelné, co vše automobily bez řidiče dokázaly. Je vidět, že se pomalu blíží den, kdy automobilu oznámíte cíl cesty a on vás tam odveze. A že se vám nelíbí myšlenka automatického řidiče? Jen pomyslete, kolika tisícům lidí by roboticky řízené auto mohlo zachránit život.