Hlavní obsah

Velryba s příběhem. Plejtváka myšoka dostal do Čech inzerát

Právo, Vlaďka Merhautová

Víc než 130 let tvoří 22,4 metru dlouhá kostra plejtváka myšoka hlavní dominantu sbírek pražského Národního muzea. Jak se takový obr vážící přes čtyři tuny dostal do země, která nemá moře? Jde o příběh, na jehož počátku stál novinový inzerát.

Foto: ČTK

Plejtvák myšok, jedna z nejrychlejších velryb, je druhým největším tvorem na světě.

Článek

V roce 1885 vyvrhlo moře u norského ostrova Lyngöy samici plejtváka myšoka, jejíž maso rybáři zpracovali a zbylou kostru věnovali muzeu v Bergenu, kde už podobných exponátů měli víc.

Foto: Novinky

Plejtvák myšok

Proto byla pomocí inzerátu nabídnuta evropským zájemcům.

Blesková sbírka

Výzvy v novinách si všiml profesor Antonín Frič, významný přírodovědec, který se rozhodl, že spolu se svým bratrem Václavem vyhlásí sbírku k jejímu zakoupení.

Pro svoji ideu prakticky okamžitě získal vlastence, kteří se scházeli v hostinci U Gebauera na pražském Starém Městě. Velmi rychle bylo vybráno 2500 zlatých, z nichž se financovala v roce 1887 i přeprava kostry, rozdělené na části, vlakem přes Hamburk do Prahy.

Chemicky a konzervátorsky neupravený skelet obsahoval spoustu tuku, proto se ho ujali v Ringhofferových závodech na Smíchově, kde ho ve velkých nádržích odmašťovali.

Unikátní kostra plejtváka myšoka je opět k vidění v Národním muzeu. Restaurovat se bude za provozuVideo: Novinky

Továrník František Ringhoffer si prý později tento krok vyčítal, protože kosti neuvěřitelně zapáchaly.

Jenže tuk z nich stále odkapával a v 19. století neexistovaly speciální postupy ani provozy, kde by dokázali provést dokonalé očištění. Protože se procedura zcela nepovedla, muselo dojít k dalšímu odmaštění ještě mezi lety 1965 až 1967.

Náprstkové exponát smrděl

Původně byl plejtvák myšok vystavený v Českém průmyslovém muzeu na Betlémském náměstí v Praze, kam ho nechal umístit v listopadu 1888 vlastník této instituce Vojtěch Náprstek.

Ale už za tři roky, kdy se otevírala novorenesanční budova Národního muzea na Václavském náměstí, se odstěhoval právě tam. Veřejností, a především českými vlastenci, byl tento krok vnímám jako Náprstkovo velkorysé gesto.

Foto: Národní muzeum

Kostra plejtváka ve vyklizeném sále Historické budovy NM

Realita však byla možná trochu jiná. Traduje se totiž, že kosterní pozůstatek velryby nemohla rozdýchat manželka bojovníka za pokrok Josefa Náprstková.

Vystavený unikát jí smrděl natolik, že už ho v prostorách jejich muzea nechtěla. V rámci přesunu umístili plejtváka na podlahu, kde setrval až do roku 1967, kdy byl zavěšen ke stropu sálu.

Kolos připečený ke konstrukci

Když mě táta vodil do muzea, pamatuji si, jak jsem z kostry velryby byla paf. Myslela jsem si, že jde o něco uměle vytvořeného. Dětský mozek si jen stěží dokázal připustit existenci tak velké ryby. Tehdy jsem pochopitelně neměla ponětí o tom, co takové tělo, jehož kosti kdysi bohatě vyplňoval tuk, pro vystavovatele znamená.

„Průběhem desetiletí z plejtváka prakticky stále odkapával. Jak se z něho postupně dostává, kosti vysychají, tudíž se musí uměle konzervovat,“ vysvětluje mi Michal Stehlík, náměstek ředitele Národního muzea.

„Dnes máme problém nejen s nedostatkem tuku, ale také s reakcí, kdy vzájemné působení kostí, tuku a železné konstrukce, na níž je kostra savce umístěna, způsobilo jakési připečení páteře ke kovu. Kdyby se sundala, může dojít k rozpadnutí. Z čelistí tuk zmizel nejdřív, už teď se v ní objevily spáry a musí se vyplňovat. Od července to budeme řešit pomocí chemických úprav.“

Foto: archiv Národního muzea

Rekonstrukci Národního muzea přežila unikátní kostra ve speciálním obalu.

I proto zůstal kolos během rekonstrukce muzea na místě, aby se nepoškodil. Odborníci ho překryli unikátní schránkou. Vytvořili speciální dvojobal, kromě potažení PVC na lehké hliníkové konstrukci překrývaly kostru tepelně izolační panely.

Dovnitř umístili kamery a čidla pro měření teploty a vlhkosti. Všechny nepříznivé vlivy, včetně případných vibrací, bylo nutné co nejvíce eliminovat.

Obrovitý exponát stavební úpravy přežil bez úhony a nyní již opět zdobí sbírky Národního muzea.

„V Evropě koster plejtváků myšoků mnoho není, ten náš patří k největším. S muzeem v Londýně jsme nedávno řešili, jak ji zachránit pro budoucnost,“ říká náměstek Stehlík.

A jaká bude nejbližší budoucnost kostry? Koncem roku bude nová muzejní trasa, nazvaná Zázraky evoluce, která sleduje vývoj od bezobratlých živočichů až po savce, končit právě touto velrybou.

Reklama

Související články

Veřejnost může počítat vlaštovky

Kolik vlaštovek obecných žije na území tzv. velké Prahy, chce zjistit Společnost spolupracovníků Kroužkovací stanice Národního muzea (SSKSNM). Proto vyzývá...

Výběr článků

Načítám