Hlavní obsah
Vlasovci v ulicích Prahy v květnu 1945 Foto: ČTK

Pomník rozporuplným vlasovcům? Ani historici nejsou zajedno

Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) by rád uctil Ruskou osvobozeneckou armádu (ROA), která po kolaboraci s nacisty otočila a v květnu 1945 pomohla osvobodit Prahu. Kdo tzv. vlasovci skutečně byli a jak velká byla jejich zrada, pomáhají rozkrýt Novinkami oslovení historici. Také oni se však staví k možnému pomníku různě, podle jednoho z nich jde o protiruskou provokaci. Podíl ROA na osvobození našeho hlavního města ale zpochybnit nelze.

Vlasovci v ulicích Prahy v květnu 1945 Foto: ČTK
Pomník rozporuplným vlasovcům? Ani historici nejsou zajedno

Řeporyjský starosta Novotný plánuje ve své městské části vybudovat pomník vlasovcům, záměr má projednat zastupitelstvo 16. prosince. Podle ruského velvyslanectví by pomník porušil mezinárodní závazky ČR vyplývající z úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů.

Vlasovci byli občané Sovětského svazu, kteří se v německém zajetí nechali naverbovat do Ruské osvobozenecké armády (ROA). S Němci od začátku roku 1945 bojovali proti SSSR, na konci války ale pomohli osvobodit Prahu.
ROA byla ustanovena 14. listopadu 1944 v Praze spolu s Komitétem pro osvobození národů Ruska, generál Andrej Alexejevič Vlasov (po něm se jim říká) byl postaven do jejího čela, což posvětil říšský vůdce SS Heinrich Himmler. Do bojů byla nasazena ROA v březnu 1945 na soutoku Odry a Nisy, kde prohrála.
Pak ale Vlasov začal jednat s českým odbojem a zvažoval zapojení do Pražského povstání. Vlasovci se 5. května po tisících začali přesouvat do Prahy, kam dorazili o den později. Obsadili klíčové opěrné body a zastavili první útoky Němců, kteří se pokoušeli přes Prahu probít na Západ, aby se dostali do amerického zajetí. Vlasovci je odrazili, Němce zaskočila těžká obrněná technika – vlasovci měli sovětské tanky T 34. V bojích jich padlo přes 300.
Česká národní rada se rozhodla 7. května další pomoc vlasovců odmítnout a jednotky ROA opustily 8. května Prahu a pokusily se dostat k Američanům, kteří je ale většinou vrátili Rudé armádě.
Samotný velitel ROA Andrej Vlasov byl zajat v květnu 1942 u Leningradu a záhy začal kolaborovat s nacisty. Ustavením ROA chtěl přispět k porážce bolševiků. Po ústupu z Prahy Vlasova Američané zajali 9. května u obce Lnáře, hlídka Rudé armády ho z amerického zajetí odvedla 12. května. Za vlastizradu byl odsouzen k smrti a 2. srpna 1946 popraven. Mnozí příslušníci ROA šli do širých oblastí Sibiře do gulagů, kde většina z nich, pokud přežila, byla po roce 1955 propuštěna.

Pro Rusko představují vlasovci kolaborantskou ozbrojenou formaci vytvořenou nacistickým Německem. „V souladu s Chartou Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku jsou zločiny Andreje Vlasova a jeho kompliců kvalifikovány jako účast na spáchaných nacisty válečných zločinech a zločinech proti lidskosti a napomáhání jim,“ uvedla ruská ambasáda.

„Nevím o tom, že by se Norimberský tribunál přímo zabýval otázkou ROA, pokud vím, byla tato záležitost považována za vnitřní záležitost SSSR,“ reagoval na to pro Novinky odborník na moderní dějiny slovanských národů Jan Rychlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov

Foto: Profimedia.cz

Novotný Rusům vzkázal, aby se nevměšovali do záležitostí suverénní samosprávy. V Řeporyjích podle něj stále žijí pamětníci květnových událostí roku 1945. „Vlasovci do Řeporyjí dorazili už 6. května,“ řekl. Sice přiznává, že si nedělá přehnané iluze o generálu Vlasovovi a ROA, Řeporyje si je ale podle něj pamatují jako zachránce.

„Nezvratným faktem je, že v Řeporyjích se po 5. květnu 1945 opravdu ROA usazovala. Oba hlavní velitelé, generálporučík A. A. Vlasov a generálmajor S. K. Buňačenko, krátce v domech, které se zde dodnes nacházejí, sídlili. V okolí tehdejší obce se nacházejí ostatky příslušníků ROA,“ doplnil pro Novinky historik a pedagog píšící také o 2. světové válce Zbyněk M. Duda.

„Řeporyje zvažují, že formou pamětní desky připomenou večer 6.5.1945, kdy se zde ubytovali generálové Vlasov (zdravotní středisko, tehdy vila) a Buňačenko (dům, kde je dnes lékárna u staré školy) a při poradě, zřejmě na zahradě dnešního střediska, rozhodli o útoku na vnitřní Prahu, což naprosto zásadně ovlivnilo průběh Pražského povstání, jak řekl historik a poslanec ODS Pavel Žáček. O osudu Prahy se fakticky rozhodlo v Řeporyjích.”
z facebookového profilu městské části

Poslanec a historik Pavel Žáček, který stál v čele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), Novinkám potvrdil, že záměr na vybudování pomníku podporuje. „Pokud by to současná ruská administrativa masivně nezpolitizovala, skoro nikdo by si toho ani nevšiml, jako v případně ostatních pomníků mrtvých vojáků, které již v Čechách existují: v pražských částech Stodůlky a Zličín či v Osově na Berounsku,“ zmínil.

Možná „pouťová“, ale legitimní řeporyjská akce

Ze všeho výše uvedeného podle Dudových slov plyne, že jak v Řeporyjích, tak v blízkém okolí Prahy či přímo v pražských částech, kde už od 6. května I. divize ROA o síle 20 000 mužů ve zbrani s týlovým doprovodem byla operačně nasazena (Slivenec, Radotín, Zlíchov, Hlubočepy, Smíchov), nebo přímo v centru, mohou současníci mít pohnutky historické události připomínat.

I když se vlasovci skutečně zapojili do Pražského povstání, tento čin nemůže jejich zradu vykompenzovat, snad nanejvýš poněkud zmírnit.
Jan Rychlík, historik

„Vždy záleží na místním zastupitelstvu a občanech, jak se k návrhu vyjádří. A podle všeho, co zatím víme, je rozhodnutí řeporyjských přijímáno kladně. Proto je třeba toto i jiná svobodná rozhodnutí magistrátu, radnic, zastupitelstev a občanů plně respektovat a nezasahovat do dění České republiky skrze jiný stát,“ vyjádřil se historik Duda rovněž pozitivně k stavbě pomníku.

Situace okolo zvažovaného pomníku vlasovcům v Praze-Řeporyjích je podle Davida Svobody z Ústavu pro studium totalitních režimů malou kapitolou velké války, kterou vede Putinovo Rusko se Západem.

„Historie je jednou ze zbraní, po níž Moskva od sovětských dob sahá. Řeporyjská iniciativa má na můj vkus až příliš pouťové rysy, což souvisí s výstředním naturelem pana starosty. To nic nemění na tom, že ze strany obce jde o počínání naprosto legitimní a eticky ospravedlnitelné,“ řekl Novinkám Svoboda, který se profesně orientuje i na období druhé světové války, hlavně s důrazem na dění na Ukrajině.

Pomník u masového hrobu příslušníků ROA na Olšanských hřbitovech v Praze

Foto: Profimedia.cz

Podle něj jde o pokračování dramatu kolem sochy maršála Koněva, na níž si Rusové prý testovali, kam až mohou zajít. „Koněv Prahu neosvobodil, zatímco ti, kdo za ni prolévali krev, se těší důstojné připomínce zatím hlavně jen na místní řeporyjské úrovni ‒ nepočítáme-li památník zdobící hromadný hrob zmasakrovaných vlasovců na Olšanských hřbitovech,“ zdůraznil Svoboda.

„Podíl vlasovců na osvobození Prahy je zásadní. Zasáhli jako jediná organizovaná vojenská síla na straně povstalců ve chvíli, kdy se nad povstalci s jejich chatrnou výzbrojí vznášela hrozba zničení. Svedli několik urputných bojů o strategická místa jako ruzyňské letiště a bránili včasnému propojení německých sil směřujících do města zvnějšku,“ pokračoval.

Pokud by se shodou historických náhod vlasovci neocitli těsně před vypuknutím Pražského povstání západně od Prahy, její centrum by shořelo.
Pavel Žáček, historik a poslanec

„Velení Rudé armády v předvečer Pražského povstání poskytovalo Američanům, odhodlaným postupovat až k Vltavě, lživé údaje, aby uchránilo pro Stalina nárokovanou sféru vlivu. Prahu tak mocenská hra sovětských ‚osvoboditelů' potenciálně odsuzovala k osudu Varšavy, zatímco vlasovci, tito ‚kolaboranti s Hitlerem', zachraňovali české životy,“ vysvětlil Svoboda.

Vlasovci v Praze, květen 1945

Foto: ČTK

O postup na Prahu měl zájem velitel 3. americké armády, která osvobodila jihozápad Čech, generál George Patton. Vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Dwight Eisenhower schválil 4. května postup hlouběji do Československa, což tlumočil Pattonovi velitel 12. skupiny armády Omar Bradley. Americké ministerstvo zahraničí doporučilo 5. května postup až k Vltavě, generál Patton Bradleyovi večer 5. května řekl slavnou větu, že s ním teď ztratí spojení a zavolá mu zítra z telefonní budky na Václavském náměstí.

Bradley mu na to odpověděl, že postup na Prahu musí schválit nejvyšší velitel spojeneckých sil Eisenhower, ten se k plánu nestavěl kladně. Dodržel linii dotyku sovětských a západních vojsk Saská Ka­menice–Karlovy Vary–Plzeň–České Bu­dějovice–Linec, na čemž trvalo sovětské velení i během pražského povstání. Sovětský generál Alexej Antonov totiž tvrdil už 4. května, že Rudá armáda zahájila operaci s cílem osvobodit Prahu, jenomže útok z Olomouce Němci odrazili a Sověti nepostupovali.

I podle Žáčka přišla pomoc vlasovců v nejkritičtější chvíli. „Zabránili postupu německých útočných kolon, zejména Waffen SS do centra Prahy a potlačení povstání. Pokud by se shodou historických náhod neocitli těsně před vypuknutím Pražského povstání západně od Prahy, její centrum by shořelo,“ uvedl Žáček.

Zásah vlasovců ocenil před čtyřmi lety i prezident Miloš Zeman, i když se předtím dopustili zrady.

Co řekl o vlasovcích prezident Miloš Zeman
Já jsem uctil památku vlasovců v rozhovoru pro Ruské rádio, kdy jsem k překvapení mnohých řekl, že je třeba uctít i památku těch, kdo pomáhali osvobodit Prahu, byť se samozřejmě v minulosti, a to je také pravda, dopustili zrady. Zrady ne tím, že padli do zajetí, to se může stát každému, ale tím, že vytvořili takzvanou Ruskou osvobozeneckou armádu. Jenomže pokud znáte historii, tak tato armáda byla nasazena pouze jednou v bitvě na Odře a utekla, to znamená, prakticky proti Rudé armádě nebojovala a fakt, že Praha nebyla zničena mimo jiné díky zásahu vlasovců, je historickým faktem, který nikdo rozumný nemůže popřít.
Zdroj: vysílání webu blesk.cz „S prezidentem v Lánech”, 3. května 2015

Proti Hitlerovi a Stalinovi

Co se týká kritizované spolupráce s Němci, je třeba si podle Svobody uvědomit, že k bojovému nasazení ROA na východní frontě došlo až v závěru války, za situace, kdy byly jakékoli zisky plynoucí ze spojenectví s Říší už pofidérní. Němci s generálem Vlasovem a jeho lidmi nehráli rovnou hru a vzájemné vztahy byly poznamenány vzájemnými antipatiemi.

„Křest bojem byl zásadním prvkem ve Vlasovově uvažování. Šlo mu o to, aby představil svou osvobozeneckou armádu světu jako samostatný subjekt a základnu budoucího protistalinského boje. Už během roku 1944 proto v tomto prostředí zaznamenáváme heslo ‚Proti Hitlerovi a Stalinovi', což měli vlasovci napsáno na tancích směřujících v květnu 1945 k Praze,“ připomněl.

„Osvobozenecká iniciativa absurdně předpokládala, že Stalin bude poražen s pomocí obrozeného Německa, které dospěje k čestné dohodě s uzdraveným Ruskem,“ poznamenal Svoboda.

Andrej Vlasov (vpravo) s Heinrichem Himmlerem v roce 1944

Foto: Profimedia.cz

Vlasov je zajímavý z hlediska psychologického. V mládí sloužil rudé moci jako likvidátor protibolševických povstání, v letech nejbrutálnějšího stalinského teroru byl členem vojenského tribunálu. Posléze v německém zajetí svůj obrat vysvětloval slovy, která tyto problematické stupně jeho kariéry opomíjela a od sovětského systému se zcela distancovala.

„Přesto je nutné vědět jedno: Byla to Moskva, kdo zradil tyto lidi, ne naopak. Stalin se sovětských válečných zajatců ostudně zřekl – byli pro něj méně než lidé. Tímto postojem nahrál Hitlerovi, pro nějž tito nebožáci představovali pro změnu podlidi a jako takoví byli vystaveni nacistické genocidě,” řekl Svoboda.

Soud vedený po stalinsku

Svoboda připomněl, že SSSR se snažil o Vlasovovu likvidaci už před osvobozením. Jen část členů ROA dokázala vyváznout a usadit se na Západě výměnou za spolupráci s americkými zpravodajci. Vlasov byl Američany 12. května vydán a v srpnu 1946 v Moskvě odsouzen za vlastizradu a oběšen s jedenácti dalšími lidmi včetně pěti nejbližších spolupracovníků. Byl mezi nimi i Sergej Buňačenko, který v předvečer Pražského povstání Vlasova přesvědčil o nutnosti vystoupení proti Němcům.

„Soudní proces, který tomu předcházel, byl tajný a vedený po stalinsku, což vrhá podivné světlo na sebejistotu, s níž se dnes ruská strana ohání Norimberkem,“ dodal Svoboda. Někteří příslušníci ROA byli v rozporu s válečným právem navíc popraveni (zavražděni) hned na místě.

Historie nás má nejen varovat před chybami budoucnosti, ale vybavit nás také soucitem s lidmi čelícími neřešitelným dilematům. A osud vlasovců je jedním z tisíců takových případů.
David Svoboda, historik

Postavení vlasovců po válce bylo nezáviděníhodné. Podle experta z ÚSTR nikoli Norimberk, ale Jalta byla místem, kde se mimosoudně rozhodlo o vlasovcích ‒ a o osudu dvou milionu zajatců, odvlečenců a sovětských emigrantů, zde již dávno občanů západních zemí.

„S vojáky, kteří přejdou na stranu nepřítele, se nejedná“

Odlišný a poměrně nekompromisní pohled má na vlasovce již zmiňovaný historik Jan Rychlík. „Generál Vlasov byl zrádce a stihl jej zasloužený trest. Totéž platí o všech sovětských zajatcích, kteří vstoupili do ROA,“ napsal Novinkám.

Žádný stát na světě a žádný režim na světě podle něj nejedná s vojáky, kteří za válečného stavu přejdou na stranu nepřítele. Pro ně znají polní řády všech armád jediný trest: smrt. Není náhodou, jak tvrdí tento historik, že se od akce distancovala i většina „bílé“ emigrace v západní Evropě i v USA, a to včetně „bílých“ generálů a důstojníků, kteří za občanské války bojovali proti bolševikům se zbraní v ruce. (Tzv. bělogvardějci bojovali v Říjnové revoluci a za následující občanské války v letech 1918-1920 za obnovení carství ‒ pozn. red.)

Příslušník jednotky ROA v Praze

Foto: ČTK

Není však výraznou polehčující okolností role vlasovců při Pražském povstání? „I když se vlasovci skutečně zapojili do Pražského povstání, tento čin nemůže jejich zradu vykompenzovat, snad nanejvýš poněkud zmírnit,“ je přesvědčen Rychlík.

Skutečnost, že Spojenci bezprostředně po roce 1945 vydávali příslušníky ROA sovětským vojenským orgánům a neposkytovali jim azyl, je podle něj všeříkající. „Osobně tak návrh na pomník vlasovcům jednoznačně odsuzuji, jde jen o další antiruskou provokaci,“ prohlásil.

Žáček namítl, že Sověti si již v roce 1944 na západních spojencích vymohli, že jim vrátí každého vojáka či důstojníka pocházejícího ze SSSR, bez ohledu na to, zda s tím bude souhlasit či nikoliv. „Teprve po skončení války Západ pochopil, že tím Stalin chtěl likvidovat potenciální poválečnou opozici. S určitým odstupem je tak západní státy přestaly navracet a nakonec je začaly i podporovat jako politické exulanty,“ poznamenal Žáček.

V soukolí dvou zločinných ideologií

V průběhu Pražského povstání ve dnech 5. až 9. května v bojích a na barikádách padlo více než 3000 občanů Prahy a jejich mimopražských posil, ztráty příslušníků ROA se odhadují na více než 300 osob, vojáků Rudé armády padlo 30, protože tanky generála Koněva dorazily do Prahy až 9. května, kdy většina německých sil hlavní město opustila a prchala na západ.

„Vojáci a důstojníci ROA se zkrátka ocitli v soukolí dvou zločinných ideologií 20. století: Stalinova bolševismu a Hitlerova nacismu, přičemž v obou případech nebylo z této pasti úniku. Na jedné straně bojujete s rudoarmějci za Stalina, ale nesmíte padnout do zajetí – jste zrádci a nemáte šanci přežít. V beznaději přecházíte k nepříteli a chcete změnit svou rodnou zem, ale bez Stalina a bolševiků – nevěří vám, ale po čase vás vyzbrojí – bojujete ve wehrmachtu za Hitlera proti Stalinovi, ani tento způsob nepřijmete – zradíte podruhé a bojujete proti oběma diktátorům,“ zmínil Duda dějinné paradoxy.

Generál Vlasov se svými vojáky

Foto: Profimedia.cz

„V poslední fázi chcete ještě vypomoci dobré věci, ale už vám nevěří skoro nikdo, přesto tak učiníte, ale jsou tu domácí komunisté a mezinárodní dohody. Ty jedna strana ctí, přestože k ní nakonec odcházíte v domnění, že se zachráníte. Jenže kolo osudu příslušníky ROA semele nemilosrdně – zúčtují s nimi jak Rusové, tak Američané a Britové, kteří dodrželi ujednání o demarkační linii na rozhraní západních a jižních Čech,“ řekl Duda pro Novinky.

„Jsem názoru, že historie nás má nejen varovat před chybami budoucnosti, ale vybavit nás také soucitem s lidmi čelícími neřešitelným dilematům. A osud vlasovců je jedním z tisíců takových případů,“ dodal na závěr Svoboda.

Anketa
Souhlasíte s pomníkem pro vlasovce jako poděkování za jejich roli při osvobozování Prahy v květnu 1945?
Ano.
39.4 %
Ne.
52.5 %
Je mi to jedno.
8.1 %
Celkem hlasovalo 7671 čtenářů.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků