Článek
Přitom mnozí z nich jsou propojení v důmyslných sítích lichvářů a právníků, kteří cíleně ženou paragrafů neznalé lidi v tísnivé situaci do ještě větší mlýnice.
Navíc, jak Právu potvrdila Česká daňová správa, někteří vymahači se podílejí i na krytí mnohamiliónových daňových úniků v pokoutních transakcích s pohonnými hmotami.
Šlo to tak daleko, že AIA před časem vydala právně nezávazný kodex, kde výslovně apeluje na to, aby inkasní firmy v každém případě zachovávaly důstojnost dlužníka, a vymezuje praktiky, které by měly být již nepřípustné. Tak přirozené a samozřejmé pravidlo by přitom mělo být nepsané a automatické. Zjevně není.
Vymahačem může být kdokoliv
„Je pravda, že dnes může vymáhat pohledávky kdokoliv. Zákon o inkasní agentuře, respektive o inkasu pohledávek, by mohl být strukturován jako zákon o advokacii nebo zákon o soudních exekutorech,“ řekl Právu předseda AIA a jednatel společnosti EOS KSI Vladimír Vachel.
Exekutoři podléhají alespoň nějaké kuratele ministerstva spravedlnosti, mimosoudní vymahači dluhů nikoliv. Mnohdy ani nemají kanceláře, kde je lze kontaktovat, svá sídla mají registrovaná kdesi v zahraničí a zde se nechají jen právně zastupovat najatým advokátem. Pak také není divu, že u kdejaké zaprášené silnice visí cedule „VYMŮŽEME DLUHY – RYCHLE A EFEKTIVNĚ“ s číslem mobilu, za nímž sedí parta svalovců.
AIA se snaží prosadit vymezení vymáhacího byznysu dlouhodobě. Její argumenty však nikdo nebere vážně. Advokáti dělají, že je neslyší, protože mnohým by to zkomplikovalo jejich podnikání, ministerstvo spravedlnosti věc odpaluje na ministerstvo průmyslu a obchodu a to zase kroutí hlavou, že něco takového nemá v úkolech od vlády.
V reakci na dotaz Práva, zda se uvažuje o zavedení dohledu, a zákonného vymezení způsobilosti nad inkasními agenturami, podobně jako u soudních exekutorů, připustil náměstek ministra spravedlnosti František Korbel, že „se jedná o důležitou otázku“.
„Žádná úprava inkasních společností není. Existuje jen obecná úprava v občanském zákoníku, a to v rámci spotřebitelského práva, týkající se dobrých mravů u smluv a pak je zde trestní zákoník. Uvažuje se o sepsání samostatného zákona o inkasních agenturách. Je ale v gesci ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které má na starosti vymezení živností,“ řekl Právu Korbel na nedávném semináři o exekucích.
MPO ale na ničem takovém nepracuje. „V plánu legislativních prací vlády na rok 2012 není obsažen úkol zpracovat a vládě předložit zákon o inkasních agenturách. Není nám známo, že by se právní úprava chystala a co by měla obsahovat,“ sdělil Právu Tomáš Paták z MPO.
Když jsme tuto odpověď konfrontovali zpětně s náměstkem Korbelem, vzal zpět svá slova o tom, že se uvažuje o sepsání zákona. „Já neříkal, že na tom MPO pracuje. Říkal jsem pouze, že jim to věcně přísluší,“ napsal Právu Korbel.
Mají v rukách desítky miliard
Na stejný ping-pong naráží i AIA. Inkasní agentury, které tvrdí, že chtějí hrát podle pravidel, si úředníci podávají bez většího zájmu, byť dluhy, způsoby jejich vymáhání a především obrovské zisky z nich už měsíce hýbou čím dál tím více rozezlenou veřejností.
„Zákon by měl stanovit kritéria, za kterých by měly inkasní agentury vznikat a za nichž by měly fungovat. Regulace by mohla probíhat formou zvláštního živnostenského oprávnění nebo i stanovením povinné právní formy podnikání, včetně povinnosti mít vlastní provozovnu v ČR,“ míní Vachel.
Podle něho by šlo o spravedlivá opatření, neboť „objemy pohledávek spravovaných inkasními agenturami jsou v desítkách miliard korun s významným dopadem na populaci ČR“.
AIA si od regulace slibuje vyšší důvěryhodnost inkasních agentur, které dnes dávají na frak „aktivity nekale působících subjektů“. Soukromí soudní exekutoři jsou teď na paškále den co den, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) pokyvuje hlavou, že je třeba je usměrnit, ale vymahači dluhů, ti pozornosti vlády unikají zcela.